Kdy začali lidé používat k lovu luk a šípy, není dodnes přesně známo. Snad někdy před 40–10 tisíci lety. Tato zbraň znamenala ve vývoji člověka obrovský krok vpřed – umožnila mu bezpečnější lov na dálku. Dalším krokem, který podle vědců následoval krátce poté, bylo umocnění jejích smrtících účinků: objev jedů a jejich používání k výrobě otrávených šípů.
Záhadní brouci
Šípové jedy jsou často směsí různých látek, určit v laboratoři jejich zdroj proto není vždy snadné. A studovat přípravu jedů přímo v terénu je ještě obtížnější: Komunit, které dodnes loví zvěř otrávenými šípy, už na světě zbývá jen pár. Jednou z nejpočetnějších jsou jihoafričtí Sánové (u nás známí jako Křováci). Tým amerických vědců, který už delší dobu mapuje jejich život, se vydal přímo mezi ně. Tentokrát svůj zájem zaměřil hlavně na lovecké jedy Sánů. Jejich zdrojem jsou především pouštní brouci. Které druhy a jak je Sánové zpracovávají, zatím nikdo nepopsal.
Sánové na videu:
Jedovaté mandelinky
Entomologové prozkoumali celou řadu vzorků jedovatých brouků získaných od několika různých kmenů Sánů. Zjistili, že nejčastěji využívají několik druhů mandelinek. Dospělí brouci a larvy se živí listy hostitelských rostlin. V posledním vývojovém stadiu se larvy zahrabou pod zem. Obalí se tvrdým hliněným kokonem, v němž se zakuklí. Sánové vyhledávají právě kokony, protože larvy v nich obsahují nejvíc jedu.
Nebezpečná práce
Larvy se před kuklením nevzdalují daleko od hostitelských rostlin, lovci je proto hledají v jejich okolí. Nalezené kokony rozlomí a larvy z nich vyberou. Některé kmeny potírají hroty šípů přímo jimi, většina z nich ale připravuje směs ve speciální „třecí misce“ z kosti žirafy nebo antilopy kudu. Lovci opáleným klacíkem larvu zbaví pokožky a zbylou tkáň promíchají se slinami a rozžvýkaným rostlinným materiálem. Tuto směs pak nanášejí na hroty šípů. Po celou dobu pracují nesmírně opatrně a hotové otrávené šípy i zbylé kokony skladují mimo tábor.
Pryšce a hadi
Broučí larvy jsou k dispozici jen po určité období roku. Otrávené šípy navíc nelze skladovat do nekonečna, po čase ztrácejí účinnost. Sánové proto v době, kdy je larev nedostatek, využívají i rostlinné jedy. Jejich hlavním zdrojem jsou stromovité pryšce (Euphorbia) a druhy z čeledi toješťovitých. Všechny roní prudce jedovatou mléčnou mízu (latex), kterou nanášejí na hroty svých šípů. Některé kmeny tyto rostlinné jedy ještě kombinují s hadím jedem – nejčastěji s jedem mamby, kobry nebo zmije útočné.
Nejlepší stopaři
Otrávené šípy používají Sánové hlavně k lovu velké kořisti, jako jsou žirafy, velké antilopy, buvoli nebo dokonce sloni (menší kořist loví do pastí nebo do ok). Dávají přednost pomalu působícím jedům. Zasažené zvíře totiž nepadne hned a nevyplaší tak ostatní. V závislosti na své váze a složení jedovaté směsi může utíkat ještě několik minut až hodin. Největší zvířata, například žirafy, jed ochromí až po třech dnech, během nichž je lovci nesmí ztratit z dohledu. Právě to považují vědci za důvod, proč jsou Sánové ti nejlepší stopaři na světě.
