Vědci shrnuli a nedávno uveřejnili výsledky mnohaletého studia snad nejbizarnější opice na světě. Kahau nosatý (Nasalis larvatus) nejenže podivně vypadá, ale stejně neobvyklý je i způsob jeho života. Právem ho ve své zprávě nazvali vodní opicí.
Domov u řeky
Kahau je endemit indonéského ostrova Borneo. Obývá mangrovy a nížinné lesy kolem velkých řek, které jsou po značnou část roku pod vodou. Je proto skvělý plavec, bez problému přeplave i široké vodní toky. Ještě pozoruhodnější jsou ale jeho potápěčské schopnosti: Pod vodou dokáže uplavat vzdálenost až 20 m. V říši opic je to nepřekonatelný rekord. Při plavání kahauům pomáhá přizpůsobení, které žádná jiná opice nemá – mezi prsty se jim částečně vyvinuly plovací blány.
Místo pro rande
Od vody se kahauové prakticky nikdy nevzdalují a ani při hledání potravy nejdou dál než jeden kilometr. A na noc se vracejí na své oblíbené „spací“ stromy nad vodou. Vědci soudí, že jedním z důvodů, proč si tyto opice tak oblíbily říční břehy, je jejich přehlednost. V pralese jsou to jedny z mála otevřených míst, kde se opice mohou zpovzdálí navzájem seznamovat, hodnotit sílu soupeře nebo „půvaby“ sousedních samiček. A také tu mohou včas zpozorovat blížícího se nepřítele.
Nebezpečná kočka
Bezpečí kahauové obvykle hledají ve vodě, i to je důvod, proč se od ní moc nevzdalují. Jedním z jejich nejobávanějších nepřátel je totiž místní levhart Diardův (Neofelis diardi), který (spolu s blízce příbuzným levhartem obláčkovým) patří k nejlépe šplhajícím kočkovitým šelmám jihovýchodní Asie. Není divu, že právě opice jsou jeho oblíbenou a častou kořistí. Ale do vody se za nimi přes veškerou oblibu nepouští, což kahauové moc dobře vědí.
Hlučný skokan
Útěk kahauů a jejich skoky do vody jsou pěkně hlučné. Vrhají se do ní z výšky - přímo z korun stromů. A nejsou to žádné elegantní šipky, právě naopak. Kahauové skáčí „na placáka“, snaží se, aby jejich dopad na hladinu doprovázelo co nejmohutnější šplouchnutí. Má to svůj důvod: Ve vodě na ně číhají jejich nepřátelé číslo dvě – krokodýli. Mohutný úder o hladinu ale krokodýly vyplaší, a než se vzpamatují, „oběd“ jim už mizí na druhém břehu.
Hlásná trouba
Své jméno si kahau nosatý vysloužil právem. Za obrovský převislý nos se ale nestydí. Právě naopak, mají ho jen samci, a čím větší nos, tím vyšší postavení v tlupě. Ten největší, až 10 cm dlouhý, mají vůdci tlupy. Potřebují silný hlas ke svolávání jejích členů a nos jim v tom pomáhá – je to rezonátor, který jejich volání zesiluje. Samice mají na rozdíl od samců jen takový legrační „pršák“, ale i ten je v porovnání s plochými nosy jiných opic nápadně velký.
Pupkáči v pohybu
Kahauové jsou na rozdíl od většiny opic čistě býložraví, většinu jejich potravy tvoří listy mangrovníků a dalších rostlin břehových porostů. Nekonkurují si tak s ostatními opicemi, které žijí ve stejném prostředí. Listy jsou ale chudé na živiny, denně jich proto spořádají pořádnou porci. Umožňuje jim to extrémně roztažitelný žaludek, který se projevuje i navenek. Kahauové jsou takoví opičí pupkáči s neúměrně velkým břichem. V pohybu je to ale neomezuje: Nejenže výborně plavou, ale také skvěle šplhají po stromech a jediným skokem mezi větvemi překonají až čtyřmetrovou vzdálenost. Nejpodivnější opice je tak zároveň jedním z nejlepších atletů mezi primáty.
