V roce 1948 byli v Indii zastřeleni poslední tři původní gepardi, ve Střední Asii se udrželi do osmdesátých let minulého století. Poslední jedinci vzácných gepardů indických přežili na jediném místě na světě: v několika národních parcích v pouštích Íránu. Od roku 2000 je tady studoval snad nejznámější terénní zoolog světa, George Schaller. Letos na jaře navštívil íránské pouště podesáté a svůj výzkum ukončil závěrečnou zprávou. Za pomoci fotopastí a skrytých kamer došel ke smutnému číslu: v přírodě žije posledních 50 jedinců tohoto poddruhu. Důležité však je, že také přesně pojmenoval, co dnes tyto vzácné kočky ohrožuje a jak jim pomoci.
Souboj motorek
Přímý lov dnes přísně chráněným gepardům nehrozí, objevila se však jiná nebezpečí. Jedním z nich je rychlý úbytek gazel, v některých národních parcích až o 90 %. Gazely totiž nejsou jen oblíbenou lovnou zvěří gepardů, ale také pytláků. Ti je k smrti uštvou na rychlých motorkách, navíc přitom zvíří prach, který znemožňuje gepardům orientaci a lov. Strážci parku, proti nim zatím nic nezmůžou, jsou vybaveni jen starými pomalými modely motorek. Gepardi tak přicházejí o svou hlavní kořist a hladovějí.
Přednost na silnici
Další nebezpečí představují silnice a dálnice, které protínají pouště a které gepardi migrující mezi jednotlivými národními parky musejí přecházet. Vědci odhadují, že až polovina zabitých gepardů zahynula právě po střetu s rychle jedoucím autem. Řešením by podle nich bylo snížení rychlosti na kritických úsecích silnic a obchvaty národních parků. Vláda Íránu je k těmto návrhům vstřícná a tato opatření již zahrnula do svých plánů.
Psům vstup zakázán
Problémem jsou i pastevci se svými stády ovcí a koz. Ta střeží velcí silní a často polodivocí psi. Doprovázejí stáda i do národních parků, kde se setkávají s gepardy. Štíhlí lehcí gepardi stavění na rychlost ale nejsou rváči, proti těžkým psům nemají šanci. Za poslední tři roky tak psi zabili nejméně pět gepardů (což je celá desetina všech žijících!). Jediným řešením je úplný zákaz pobytu psů ve všech národních parcích a chráněných oblastech.
Záchranný program
U mnoha kriticky ohrožených zvířat se osvědčily záchranné reintrodukční programy – odchov v zajetí a vypouštění zpět do přírody. U gepardů indických to ale vědci nedoporučují. Program by totiž musel začít odchytem gepardů v přírodě. A vzhledem k jejich nízkému počtu by každý odchycený jedinec znamenal citelný zásah do divoké populace. Úspěch by přitom vůbec nebyl samozřejmý, gepardi se v zajetí nemnoží zrovna snadno. „Záchranný program“ tak zatím zůstává v packách těch posledních divoce žijících jedinců.
Gepardi na vlastní oči
Spatřit vzácné gepardy v přírodě vůbec není snadné, díky svému světlému zbarvení dokonale splývají se stepí. Osobně se s nimi nesetkal ani G. Schaller, ale příroda ho nakonec za jeho snahu zachránit kriticky ohrožený druh odměnila – v den, kdy měl odjíždět do Teheránu a odlétat domů, mu přišla zpráva od pastevců, že se v jejich blízkosti pohybují velké kočky. Zoolog se okamžitě vydal na označené místo a tak se splnil jeho sen – na vlastní oči viděl v přírodě gepardy indické. Vy se na ně můžete podívat na našem videu.
