V evoluci se občas stane logická věc. Říká se jí konvergentní evoluce. U nepříbuzných zvířat se vytvoří téměř identická struktura prostě proto, že je pro ně v dané situaci výhodná. Dobrým příkladem je tvar těla mořských plazů ichtyosaurů a delfínů, tedy savců. Evolučně jsou si nesmírně vzdáleni, ale nezávisle na sobě se u nich vyvinul vřetenovitý tvar těla s plochou ocasní plotví, který je pro lov ve vodě ideální. Křídlo ptáků a netopýrů má úplně jiný anatomický podklad, ale vypadá a funguje podobně.
Kopec turů
Fantastickým dokladem konvergentní evoluce je antilopa, která žila před 50 až 75 tisíci lety v Keni. Velikostí i vzhledem se Rusingoryx atopocranion podobal pakoňům, kteří se popásají na afrických savanách. O jeho existenci víme od roku 1983, ale fosilních nálezů bylo málo a navíc ve špatném stavu. Rusingoryx zůstával záhadným zvířetem až do roku 2009, kdy skupina vědců zahájila vykopávky na ostrově Rusinga Island ve Victoriině jezeře. Naleziště zvané Bovid Hill obsahovalo množství fosilií turovitých savců (Bovidae), mezi něž patří i pakoně a další antilopy.
Zabili je lidé?
Po několika letech vykopávek bylo jasné, že většina fosilií patří rusingoryxům. Celé jejich stádo zahynulo a zůstalo ležet na místě. Není vyloučeno, že se na jeho skonu podíleli pravěcí lidé, kteří stádo nahnali do proudu řeky. Jejich kamenné nástroje byly nalezeny hned vedle naporcovaných kostí zvířat. Mezi kostmi rusingoryxů bylo i šest perfektně zachovalých lebek, která patřily jedincům různého stáří – od mláďat až po dospělé jedince. Nepodobaly se lebkám žádných jiných antilop, turů a vlastně ani žádných jiných savců.
Křídové krávy
Lebka rusingoryxe je v čelní části výrazně vyklenutá. Pod touto „kupolí“ se skrývaly nosní cesty, které vedou vzduch z nozder do hrtanu. U naprosté většiny zvířat to berou víceméně přímou cestou. U rusingoryxů si ale udělaly zajížďku a vedou až na vrcholek čela, odkud se teprve stáčí směrem k hrtanu. Něco obdobného najdeme pouze u některých hadrosaurů, jako byli Corythosaurus a Lambeosaurus z období křídy. Na čele měli kostěný hřeben, pod nímž vedly nosní cesty. A teď to začíná být zajímavé: Hadrosaurům se přezdívá „křídové krávy“, protože byli býložraví, obývali otevřenou krajinu a ve stádech spásali pozemní vegetaci. Žili tedy navlas stejně jako o desítky milionů let mladší pakoňové Rusingoryx.
Jako na fotbale
Mnozí paleontologové se domnívají, že hřebeny hadrosaurů sloužily zvukové komunikaci. U rusingoryxů vědci nejprve předpokládali, že zvětšený nos napomáhal termoregulaci, případně že šlo o zbraň určenou k trkání. Anatomické zkoumání lebek ale ukázalo pravděpodobnější možnost: Nos snižoval výšku troubení rusingoryxů. V blízkosti stáda bychom zřejmě slyšeli něco podobného vuvuzelám, které tak milují fotbaloví fanoušci z Jihoafrické republiky. Nosní cesty lebek rusingoryxů totiž podle akustických modelů dokážou vyloudit zvuk o frekvencích mezi 250 a 750 hertzy. Do tohoto rozsahu spadá i troubení vuvuzel.
Utajená komunikace
Vuvuzelou ale schopnosti rusingoryxů nekončí. Když vědci do svých modelů započítali i měkkou sliznici vystýlající nosní cesty, klesl zvuk až na úroveň infrazvuku, který ucho člověka ani většiny zvířat nedokáže vnímat. Pro společensky založené rusingoryxe to musela být obrovská výhoda – jedinci ve stádě se mohli vybavovat na velké vzdálenosti bez obav z toho, že je uslyší predátoři.
