Nasazení válečných slonů mělo největší účinek na jezdecké oddíly. Halasné troubení a pach neznámých obrovských zvířat ustál jen málokterý vojenský kůň. Panice se ale těžko bránili i lidé: Pohled na šik tlustokožců, řítící se rychlostí až 40 km za hodinu, musel být opravdu děsivý. A děsivé bylo i to, co nastalo v okamžiku střetu. Slon, který útočí na skupinu lidí, používá jako zbraň nejen kly a chobot, ale i celé své tělo a nohy. Hlavním účelem válečných slonů tak bylo rozrážet nepřátelské linie a uvolňovat cestu jízdě a pěchotě.
Pochod přes Alpy
Jedním z nejslavnějších případů nasazení válečných slonů je tažení Kartaginců proti Římu. Vojsko pod vedením Hannibala, v němž bylo 37 válečných slonů, dokázalo přejít Alpy a vpadnout Římanům do zad. Kartaginci, kteří pocházeli ze severní Afriky, využívali africké slony. Výjimkou byl zřejmě Hannibalův osobní slon jménem Surus (Syřan) - pravděpodobně slon indický importovaný ze syrského chovu. Afričtí sloni se cvičí hůř než jejich indičtí příbuzní, ale Kartaginci to zvládali na jedničku. Nejlépe to dokládá právě skutečnost, že teplomilné slony dokázali přimět k přechodu mrazivých velehor.
