Smilodona už v přírodě nepotkáte, ale vědci připouštějí, že ti poslední šavlozubí tygři, kteří v Severní Americe přežívali ještě před nějakými 9-8 tisíci lety, se střetávali s nejstaršími americkými indiány. Ti je podle stop na kostech dokonce i lovili. Nejhojnější nálezy pozůstatků smilodonů, ale i dalších pravěkých zvířat, pocházejí z Kalifornie. Tady totiž existovaly vývěry přírodních živic – v podstatě tekutého asfaltu. Tato asfaltová jezírka fungovala jako smrtelné pasti. Zvířata si jejich lesklou hladinu pletla s vodou a hynula polapena v lepkavé černé hmotě.
Šavlozubý tygr: Téměř přesný vzhled
Na některých místech se tak nahromadily až tisíce kosterních pozůstatků pravěkých zvířat. Díky těmto bohatým nálezům mohli vědci zrekonstruovat poměrně přesně jejich vzhled. A počítačová technika umožnila natočení věrohodných dokumentů o jejich životě. I když tedy smilodoni vyhynuli, na videozáznam zachycující jejich loveckou techniku, se podívat můžete.
Rekonstrukce mnohem starších "šelem"
Počítačová animace pomáhá dokumentaristům i s rekonstrukcí mnohem starších tvorů. A klidně vás tak zavedou ve svých dokumentech i do 50 milionů let vzdálené minulosti. Do doby, kdy na Zemi lovili dravci, kteří již sice patřili mezi savce, hodně se podobali šelmám, ale pravé šelmy to ještě nebyly. Ve své době byli tito tzv. kreodonti obávanými predátory, možná máme štěstí, že jejich vývojová linie skončila slepě. Kdyby nevyhynuli, kdo ví, jací hrozní tvorové by se z nich do dnešních dnů vyvinuli.
Nejdelší špičáky ze všech současných koček
S posledním smilodonem definitivně vyhynuly šavlozubé kočky. Ale možná ne navždy. V jihovýchodní Asii a na ostrovech Borneo a Sumatra žijí půvabné kočkovité šelmy, dva druhy levhartů rodu Neofelis, levhart obláčkový a Diardův. Tyto skrytě žijící pralesní kočky mají ve srovnání se svou velikostí nejdelší špičáky ze všech současných koček. Jejich zuby se tak nejspíš pomalu vyvíjejí k opravdové šavlozubosti. Zachytit tyto vzácné levharty v přírodě ale není snadné, zejména ty ostrovní. A tak je náš videozáznam levharta Diardova v jeho přirozeném prostředí zcela unikátní. O šavlozubcích píšeme i v novém ABC.
