Ještěři z čeledi tejovitých (Teiidae) jsou americkou obdobou varanů Starého světa. Najdeme mezi nimi i obry dorůstající až dvoumetrových délek. Argentinský teju pruhovaný (Salvator merianae) patří k největším z nich. Pro svou inteligenci a nenáročnost jsou tito tejové oblíbená terarijní zvířata. A právě dva páry tejů pruhovaných chovaných v zajetí stály za nejnovějším a docela šokujícím objevem.
Chladné měsíce
U čtveřice tejů vědci po celý rok sledovali tělesnou teplotu a srdeční tep. Výzkum byl zaměřený na jejich změny v závislosti na zimování. Zima na jižní polokouli začíná v dubnu a končí začátkem září. Tyto měsíce tráví tejové v podzemních doupatech, kde upadají do klidového stavu a nepřijímají potravu. Jako všichni plazi patří mezi studenokrevné živočichy a jejich teplota odpovídá teplotě okolního prostředí. Během zimování to bylo kolem 17 oC, což je průměrná teplota v podzemním doupěti.
Horká sezona
Poté, co se tejové probudili ze zimního spánku, začala jejich teplota během 24 hodin kolísat. V noci klesala přibližně na 24 oC. Po rozednění se ještěři vyhřívali na slunci a do dvou hodin se jejich tělesná teplota zvýšila na 35–37 oC . V podvečer začala zase klesat zpět k teplotě blížící se teplotě v doupěti. Zanedlouho poté ale tejům začala rozmnožovací sezona a vědci se dočkali nečekaného překvapení. Pokles tělesné teploty během noci, kterou ještěři trávili v chladném doupěti, se zastavil: Tejové byli o hodně teplejší než prostředí doupěte.
Přístroje nelžou
Vědce to šokovalo natolik, že v první chvíli podezírali svoje měřicí přístroje, že se porouchaly a teplotu ještěrů nezměřily správně. Něco takového přece není u studenokrevných živočichů možné! Aby vyloučili omyl, udělali nový pokus: Deset jiných tejů pruhovaných umístili do místnosti se stálou teplotou. V tomto prostředí ještěři neměli možnost vyhřívat se na sluníčku, přesto dokázali svou tělesnou teplotu zvýšit až o 10 oC nad teplotu okolního prostředí.
Jako ptáci
Možný byl jediný závěr – tejové jsou pomocí metabolismu schopni produkovat tělesné teplo a udržovat si ho stejně, jako to dovedou savci a ptáci. Důvodem je pravděpodobně jejich energeticky náročné rozmnožování. Mezi samci a samicemi tejů přitom nebyl žádný rozdíl, přestože samice potřebuje mnohem víc energie k tvorbě vajíček. Vysvětlením by mohla být skutečnost, že samci zase vydávají množství energie na souboje a obhajobu teritoria. Teju pruhovaný se v každém případě stal úplně prvním plazem, u kterého byla prokázána – alespoň přechodná – teplokrevnost.
Teplokrevnost vs. studenokrevnost
Tyto termíny, které se u nás tradičně používají, nejsou zcela přesné. Odborníci mluví o živočiších endotermních, kteří si dovedou udržet tělesnou teplotu bez ohledu na teplotu prostředí (samozřejmě ne do nekonečna – v extrémních podmínkách i jim po čase hrozí přehřátí či podchlazení). Podle současných znalostí jsou endotermní pouze savci a ptáci. Všichni ostatní jsou až na výjimky ektotermní: Jejich teplota závisí na teplotě okolního prostředí. I tito živočichové si dovedou udržovat víceméně stálou tělesnou teplotu. Regulují ji ovšem svým chováním, například tím, že vylezou na sluníčko, nebo se naopak schovají do stínu.
