Guerézy rodu Colobus mají nápadné černobílé zbarvení, kvůli kterému se jim souhrnně říká černobílé guerézy. Mláďata se ale rodí čistě bílá a teprve po několika týdnech života jejich kožíšek zešedne. V rozmezí dalších dvou až pěti měsíců pak dospějí a získají typické černobílé zbarvení dospělých jedinců.
Tajemství mláďat
Černobílé guerézy obývají v pěti druzích rovníkové pralesy Afriky. Žijí v malých rodinných skupinách složených z několika samic s mláďaty a většinou (ne vždy) jednoho samce. Zoologové z univerzity v Torontu si během jejich studia povšimli neobvyklé věci. U většiny druhů zvířat je délka dospívání přibližně stejná. U gueréz se ale významně liší – různým mláďatům trvá různě dlouho. A to i v rámci jedné skupiny.
Nebezpeční samci
Aby tuto záhadu vyřešili, strávili vědci osm let sledováním devíti různých skupin gueréz límcových (Colobus vellerosus), které obývají poměrně malou oblast při pobřeží Guinejského zálivu. Výsledky svého výzkumu zveřejnili letos na jaře. Vyplynulo z nich, že rychlost dospívání mláďat úzce souvisí s počtem samců v tlupě a s nebezpečím, že by je mohli zabít.
Cizí neberou
Zabíjení mláďat vlastního druhu (infanticida) není mezi zvířaty neobvyklé. Své potomky musejí před samci bránit lvice, medvědice, myši a celá řada primátů. Samec nejčastěji zabíjí mláďata, která nejsou jeho. Má k tomu důvod: Když matka o mládě přijde, je brzy schopná nového páření a porodí mu jeho vlastní dětičky. Samice ovšem mají na věc jiný názor. Do mláděte už investovaly spoustu sil a energie, takže se ho snaží před nevlastním otcem uchránit.
Kluci jsou ohroženější
U gueréz vědci objevili dosud neznámou strategii. Samci mnohem častěji zabíjejí novorozená ještě nesamostatná mláďata, která jsou vůči nim zcela bezbranná. O ta odrostlejší, která už jsou schopná před nimi utéct, se tolik nezajímají. Ale i mezi těmi novorozenými rozlišují - první jsou na řadě „kluci“, v nichž samec vidí budoucího soka. A právě stupeň ohrožení způsobuje odlišnou rychlost dospívání: Nejohroženější mláďata dospívají a mění své zbarvení mnohem rychleji než ta, kterým bezprostřední nebezpečí nehrozí.
Stres pomáhá
Celou akci řídí stresové hormony. Když se v tlupě objeví cizí samec nebo dospěje některý z jejích mladších samčích členů, je to pro samice signál, že mláďatům hrozí nebezpečí. To u nich vyvolá stres, který způsobí, že samice začnou produkovat mnohem víc mléka. Svá mláďata krmí víc a častěji a snaží se je dřív odstavit, aby se co nejrychleji osamostatnila. Matčin stres vnímá i mládě, které pod jeho vlivem a díky vydatnější výživě urychlí svůj vývoj. Jakmile převlékne kojenecký obleček za elegantní černobílý „kabát“, má vyhráno.
Nejen černobílé
Kromě černobílých gueréz existuje i skupena červených (r. Procolobus). Červené guerézy žijí na rozdíl od černobílých v mnohem větších tlupách, ty nejpočetnější mohou mít až 80 členů. Všechny guerézy (i ty černobílé) se vyznačují čtyřdílným žaludkem, který jim umožňuje trávit listí stromů. Guerézy zanzibarské (P. kirkii) šly ještě dál - živí se dokonce i listy jedovatých druhů a účinky jedu neutralizují požíráním dřevěného uhlí z pařezů zuhelnatělých při požárech lesa.
