V zimě se polární lišky toulají samostatně a často i na značné vzdálenosti. Hledání potravy je mnohdy zažene až na driftující ledové kry, které je zanesou daleko od domova. Přesto si tato malá lištička umí poradit, v případě nouze se připojí ke svým velkým „bratříčkům“, ledním medvědům a přiživuje se na jejich kořisti.
Medvědi lišky tolerují
Na rozdíl od vlků, kteří pro malou lišku představují smrtelné nebezpečí, medvědi je tolerují. Ale jak začnou ledy tát a blíží se jaro, lišky se vracejí ke svým norám. V létě jsou totiž teritoriální. To znamená, že si každý pár obhajuje svůj lovecký revír, na jehož území se nachází i nora, kde vychovává mláďata.
Velikost loveckého území přitom závisí na množství potravy, které jim během letní sezony, kdy se starají o potomstvo, nabízí. Nejmenší teritoria – přibližně 6 km2 - si obhajují lišky z okolí útesů nebo oblastí, kde jsou rozsáhlé ptačí kolonie, ty jim poskytují až nadbytek potravy na malém území.
V tundře je potravy nedostatek
Lišky z centrálních oblastí tundry, kde je potravy nedostatek, musejí uhájit i desetkrát větší území. I tak mají někdy pořádnou honičku, aby svou početnou rodinku uživily – samice obvykle rodí kolem šesti mláďat, objevují se ale i vrhy s více než deseti mláďaty. A přestože je arktické léto krátké, stihne to někdy (když je např. rok, v němž kulminuje množství lumíků) i dvakrát za sezonu. Malá liščata opouštějí noru ve stáří tří až čtyř týdnů. Matka je v té době ještě kojí, ale už je to pro ni hodně vyčerpávající. A tak se snaží mláďata co nejdřív odstavit a naučit je přijímat pevnou stravu. Podívejte se tady.
A tady ještě několik detailních pohledů na již starší, nicméně stále ještě nesmírně roztomilá liščata.
Více o liškách najdete v novém ABC 16
Více o zvířatech najdete tady
