Psi hyenovití jsou proslulí lovci. Celá smečka při lovu spolupracuje a její členové mají rozdělené úlohy. Někteří střídají unavené pronásledovatele, jiní kořisti nadbíhají a blokují jí ústupové cesty. Úspěšnost takové štvanice je vysoká – až 80 %. Jenže popisovaný společný lov je dnes už spíše minulostí. Uplatňoval se v časech, kdy početné smečky psů obývaly travnaté africké pláně.
Hyenovití lovci v ohrožení
Dlouholeté pronásledování lidmi, nemoci přenášené z domácích psů a úbytek životního prostředí přivedl psy hyenovité na pokraj vyhynutí: V celé Africe zbývá posledních asi 7 tisíc jedinců roztroušených v malých izolovaných populacích. Z otevřených plání byli vytlačeni do křovinaté buše. V tomto terénu se členové smečky při pronásledování kořisti vzájemně nevidí a jejich po staletí osvědčená lovecká strategie selhává. Vědci se proto obávají, že již tak ohrožený druh čelí další hrozbě – že se ve změněných podmínkách neuživí.
Psi s obojkem
Přímé pozorování psů hyenovitých při lovu je prakticky nemožné, protože jsou velmi plaší a pohybují se na velké vzdálenosti. Vědci proto vybavili dospělé členy celé jedné smečky žijící v Botswaně obojkem s radiolokátorem. Ten zaznamenával jejich polohu, okamžitou rychlost a také změny směru.
Jako gepardi: Z vytrvalců sprinteři
Psi hyenovití jsou skvělí sprinteři – dokážou běžet rychlostí blížící se 80 km/hod. Jsou sice pomalejší než gepardi, kteří s nimi sdílejí životní prostředí (ti dosahují až 110 km/hod.), zato uběhnou touto maximální rychlostí až dvojnásobnou vzdálenost. Své rychlosti se v novém prostředí naučili využívat. Jejich lovecká taktika se tak nápadně začala podobat té gepardí: Zatímco dřív kořist štvali pomalejším tempem na kilometry daleko, dnes dávají přednost prudkému sprintu na kratší vzdálenost.
Každý sám za sebe
Záznamy tras jednotlivých psů přitom prozradily, že při novém způsobu lovu smečka nespolupracuje. I když vyrazili společně, každý člen pronásledoval svou vlastní kořist, nestalo se, že by dva psi mířili ke stejnému cíli. Vědci sice neměli možnost sledovat závěr lovu a to, zda lovec svou oběť zabil, ale poznali to z chování ostatních psů. Jakmile některý uspěl, ostatní zanechali lovu a sbíhali se ke společné hostině.
Maso pro všechny
Úspěšnost samostatného lovu je nízká, kořist pes ulovil v méně než 16 % útoků. Neefektivní lov ale vyvažuje velikost kořisti: Psi hyenovití se zaměřují na větší druhy zvířat, nejčastěji impaly. To je dost velký úlovek pro celou smečku. Navíc si musíme uvědomit, že loví všichni její členové a o kořist se dělí. I kdyby při lovu uspěl jen jeden z nich, zajistí plný žaludek všem. Hlady tak psi hyenovití nejspíš nevymřou.
Nejpestřejší pes
Ze všech druhů divokých psovitých šelem je pes hyenovitý (Lycaon pictus) nejstrakatější. Od ostatních psovitých šelem ho odlišují také čtyřprsté končetiny a výlučná masožravost. Může být přes metr dlouhý, váží 18 až 36 kg a v přírodě se dožívá průměrně 11 let. Stejně jako gepardi i psi hyenovití potřebují k životu velké lovecké území, o které ve většině afrických zemí přišli. Proto dnes vědci sledují oba druhy současně a pro oba vypracovali společný mezinárodní záchranný program.
