Datlovití ptáci - datlové, žluny a strakapoudi - hnízdí v dutinách stromů. Vhodných přirozených dutin je málo, většinou si proto musí domov sami vytesat do kmene zobákem. Aby si ušetřili práci, volí k tomu mrtvé stromy, jejichž dřevo se začíná rozkládat a není tak tvrdé. Až na jednu výjimku – severoamerického strakapouda kokardového (Picoides borealis).
Strakapoudův borový dům
Strakapoud kokardový tesá své dutiny do kmenů živých borovic bahenních (Pinus palustris). Vybírá si vzrostlé stromy, obvykle starší osmdesáti let. Ty už totiž bývají napadeny houbou, která rozkládá a změkčuje jejich jádro. Ptáci tak mají budování dutiny o něco snazší. Přesto je to pro přibližně 20 cm dlouhého strakapouda obrovský výkon: K jádru se musí proklovat vrstvou daleko tvrdšího dřeva, která jej obklopuje. Práce na jedné dutině mu proto trvá i několik let.
Ptačí sídliště
Strakapoudi kokardoví žijí v rodinných společenstvích a každý jedinec obývá svou vlastní dutinu. A nespokojí se jen s jednou, postupně si jich buduje několik. Na vhodných místech tak vznikají celá strakapoudí sídliště. Tolik stromů napadených houbou se ale málokde vyskytuje na jednom místě. Vědci proto strakapoudy podezírali, že si stromy pro své dutiny předem připravují. A to tak, že do ran na kmenech borovic nanášejí spory dřevokazných hub.
Pátrání po houbách
Aby to dokázali, odchytili několik strakapoudů a prozkoumali stěry z jejich zobáků, nohou a letek. A skutečně: Našli v nich spory stejných hub jako ve strakapoudích dutinách. Pak do borovic v blízkosti strakapoudích sídlišť vyvrtali otvory až k jádru kmene. Polovinu z nich zakryli kovovou mřížkou, aby se k nim ptáci nedostali, a polovinu nechali volnou. Po dvou letech zjišťovali, jaké druhy hub jádro navrtaného kmene napadly.
Neobvyklé přátelství
V kmenech, jejichž otvory zůstaly volné, byly stejné houby jako na tělech a v dutinách strakapoudů. Kmeny se zakrytými otvory ale napadly zcela jiné druhy. Podezření vědců se tak potvrdilo: Strakapoudi otvory nakazili svými osvědčenými houbami. Vztah mezi nimi a ptáky je výhodný pro obě strany. Houby změkčováním dřeva ulehčují strakapoudům budování dutin, a ti zase houbám pomáhají šířit se na nová místa.
Domovy pro všechny
Strakapoudi ovšem nepracují jen pro sebe. Jsou mimořádně důležití pro celý ekosystém: Jejich opuštěné dutiny slouží obrovskému množství dalších živočichů – počínaje hmyzem přes hady, obojživelníky a další druhy dutinových ptáků až po řadu stromových savců. Míst se starými stromy ale ubývá a strakapoudi se tak kvůli nedostatku hnízdních možností zařadili na seznam ohrožených druhů. Výsledky pokusu vědců tak mohou být i návodem, jak lze strakapoudům při budování dutin pomoci.
Proč nedostanou otřes mozku
Datlovití ptáci jsou schopni klovat do kmene rychlostí až 22 úderů za sekundu. Zpomalení, k němuž dochází při nárazu zobáku do dřeva, vytváří přetížení až 1200 g. Při podobném nárazu by si člověk v lepším případě „jen“ zhmoždil mozek nárazem o lebeční kosti. Mozek datla či strakapouda ale chrání několik přizpůsobení.
1. Mozek
2. Zobák
Mimořádně tvrdý a jako dláto ostrý zobák je rovný a jeho podélná osa navazuje na podélnou osu lebky. Údery na kmen proto směřují vždy kolmo, což znemožňuje jeho zlomení či ohnutí
3. Čelní kost
Čelní kost má pórovitou strukturu. Absorbuje vibrace způsobené nárazem, takže nezasáhnou mozek
4. Mozkomýšní mok
Zadní část mozku chrání mozkomíšní mok, jímž je vyplněná dutina mezi mozkem a lebeční kostí
5. Jazylka
Extrémně dlouhá jazylka (jazyková kost přecházející v tuhé pružné vazy) rovnoměrně rozkládá vibrace. Snižuje tím jejich škodlivý vliv
6. Mícha
