Nejpodivnější zvíře světa?
Jedním ze zkoumaných milovníků alkoholu je současně i jedno z nejpodivnějších zvířat světa: polopička, která vůbec nevypadá, jako zástupce primátů. Dostala stejně podivné jméno ksukol ocasatý, někdy ji ale najdete i pod domorodým jménem aye-aye. Je to výlučně noční tvor, který se přes den skrývá v hnízdě vysoko ve větvích stromů.
Zoologové si dlouho nevěděli rady s jeho zařazením, zuby ksukola totiž připomínají spíš nějakého hlodavce. Dokonce mu stejně jako hlodavcům neustále dorůstají. Další podivností jsou jeho obrovské uši, spíš netopýří než primátí. A konečně extrémně prodloužený prostřední prst na předních končetinách. Všechny tyto zvláštnosti jsou jeho „pracovním nářadím“ s jehož pomocí si obstarává potravu.
Ksukol se živí larvami
Ksukol se totiž živí hlavně larvami dřevního hmyzu, které hledá a dobývá zcela originálním způsobem. Pomalu šplhá po kmeni (umí to i hlavou dolů) a bedlivě naslouchá. Jeho uším neunikne sebemenší šelest ozývající se uvnitř kmene. Poklepem na dřevo zjišťuje dutiny a vyplaší případnou larvu tak, že se pohne.
Pak přijdou na řadu jeho „hlodavé“ zuby, prokouše se dřevem až k chodbičkám larvy. A na závěr mu poslouží jeho hubený prodloužený prostředníček – jím proslídí otvor a zahnutým drápkem jako háčkem larvu vytáhne. A může hodovat…
Ostré zuby ovšem ksukolovi pomáhají i k různým ovocným šťávám a nektarům. Zdolá jimi i nesmírně tvrdou skořápku kokosu, aby se dostal ke sladkému kokosovému mléku.
A tady se ještě jednou můžete podívat na detailní záběry šikovného prostředníčku pátrajícího ve dřevě po chutné larvě.
Outloň váhavý: Další milovník alkoholu
Neméně zajímavým živočichem je i další zkoumaný milovník alkoholu, outloň váhavý. Je jedním z pěti druhů outloňů, kteří žijí v jihovýchodní Asii a na indonéských ostrovech. Přídomek váhavý by si nepochybně zasloužili všichni, ve zdejších pralesích tak trošku zastupují lenochody. Na rozdíl od lenochodů ale umějí v nebezpečí vyvinout ve větvích docela slušnou rychlost.
Jsou dokonale přizpůsobení nočnímu životu, nejlépe o tom vypovídají jejich obrovské oči, které směřují dopředu, takže vidí podobně jako lidé dvojrozměrně. Na rozdíl od nás ale nedokáže očima pohybovat, když se chce podívat do strany, musí otočit celou hlavu.
Nočnímu vidění jsou jeho oči přizpůsobeně i tím, že mají za sítnici stejně jako třeba kočky tzv. tapetum Luciím, vrstvu, která odráží světelné paprsky, které díky tomu procházejí sítnicí dvakrát. Outloňům proto v noci oči stejně jako kočce svítí. A právě ty ho často vysoko ve větvích prozradí.
Hledání outloňů v pralese je velice náročné, tady se podívejte, jak ho přírodovědci nejčastěji vidí.
Jedovatí savci
Kromě zmíněných podivností těchto pomalých poloopiček se outloni vyznačují ještě jednou zvláštností – jsou jedněmi z mála jedovatých savců. Jeho jed má zajímavý původ. Na loktech předních krátkých končetin má outloň zvláštní žlázy, které vylučují zapáchající sekret.
Ten sám o sobě ještě jedovatý není, jed se aktivuje až po smíšení se slinami. Outloni ho olizují a nanášejí na srst na těle, samice jím potírají i svá mláďata a teprve tím se stávají jedovatými. Jed chrání outloně před vnějšími parazity, ale také před predátory. Nebezpečné může být i jejich kousnutí.
