Arktická tundra je jednotvárně šedohnědá nebo okrová, porostlá mechy, lišejníky a řídkou chudou vegetací. Oživují ji však roztroušené, zdaleka viditelné skvrny svěží zeleně. Jakoby si tu někdo v pustině založil zahrádku. Kanadští zoologové zjistili, že zelené ostrůvky souvisejí s polárními liškami: Každá taková "zahrádka" obklopuje jeden liščí domov. Věnovali se jim důkladněji a letos zveřejnili výsledky svého výzkumu.
Pracný domov
Polární lišky obývají Arktidu kolem celého severního pólu (cirkumpolárně). Je to domov tvrdý a nehostinný, s minimem úkrytů, v nichž by mohly přivádět na svět mláďata. Budují si proto na příhodných místech hluboké nory. V bezlesé tundře jsou to různé skalnaté pahorky, říční břehy a eskery (vyvýšené hřbety naplavenin zaniklých podledovcových řek). Tato místa ovšem tvoří hutná vrstva štěrku či písku, pod kterou se navíc skrývá permafrost – věčně zmrzlá půda. Vyhloubit noru v takovém materiálu stojí drobnou lišku spoustu sil a energie. Práce na jediné noře jí mnohdy trvá i několik let.
Bydlení pro generace
Není divu, že již hotové nory obývají lišky po celé generace, často i stovky let. V osvědčeném domově přivádějí každoročně na svět až 10 mláďat. Aby je uživili, musejí se rodiče hodně ohánět. Svým potomkům přinášejí spoustu drobných hlodavců – lumíků a hrabošů, ale také hmyz nebo vejce a mláďata divokých hus, které tou dobou v tundře hnízdí. Velká rodina a hodně potravy ovšem znamená i hodně odpadu – moči a trusu. Lišky jím po celé dlouhé roky hnojí a zúrodňují okolí nory.
Úrodná oáza v pustině
Vědci porovnávali okolí liščích nor s místy od lišek vzdálenými. Prokázali, že půda v okolí nor je mimořádně bohatá na dusíkaté látky, které jinde v tundře chybí. Díky tomu je tu ve srovnání s kontrolními místy až trojnásobná hustota vyšších rostlin: především drobných bíle kvetoucích dryádek, trav (hlavně ječmenice) a zakrslých vrb. Přestože tyto rostliny dávají jinde přednost okolí vod, v blízkosti nor jim vhodné prostředí vytváří právě půda bohatá na živiny.
Potrava nad bezpečí
Ale nejde jen o počet – rostliny z okolí nor obsahují i mnohem víc živin. Liščí zahrádky tak zákonitě přitahují i řadu dalších živočichů. Na prvním místě lumíky, kteří své kolonie často budují přímo nad liščím doupětem. A neodradí je ani to, že právě oni jsou pro lišky jejich hlavní kořistí. Bohatá nabídka potravy jim za toto riziko stojí.
Liščí zahrádka pro každého
Šťavnaté výživné traviny lákají i další býložravce – polární zajíce či soby, jejichž trus spolu s trusem lumíků dál zúrodňuje okolní půdu. Zbytky liščích úlovků - hus či zajíců, zase lákají větší masožravce: krkavce, vlky, rosomáky a dokonce i lední medvědy. Malá polární liška tak potvrdila svou roli klíčového druhu, je jedním z hlavních tvůrců celého ekosystému arktické tundry.
Kdo jsou pašeráci z tundry? Dozvíte se tady
Dvě podoby
Polární liška (Vulpes lagopus) je nejotužilejší ze všech psovitých šelem. V zimě se "převléká" do hustého bílého kožichu, který ji skvěle maskuje na sněhu a v němž přežije i teploty až -70 oC. V létě jej vymění za "maskovací" šedý kabátek s krátkou srstí. Tyto severské lištičky jsou jen o málo větší než domácí kočka: Váží 2–8 kg a měří přibližně 0,5 m. Jejich hlavní potravou jsou hlodavci, ptáci (v tundře všichni hnízdí na zemi) a jejich vajíčka, nepohrdnou ani mršinami a v zimě se často přiživují na úlovcích ledních medvědů. Jsou poměrně krátkověké, v přírodě se dožívají 3-6 let.
