Pohled do tváře žraloka vyvolává v mnoha lidech mrazení. To se ale netýká australského žraloka s podivným českým jménem různozubec portjacksonský (Heterodontus portusjacksoni). Ten působí spíš komicky: Místo řady ostrých zubů má v usmívající se tlamě jakési struhadlo a nozdry navazující přímo na tlamu vypadají jako legrační licousy. Navíc to není žádný obr – průměrná délka dospělých jedinců je kolem 1,5 m.
Neškodný druh žraloka
Různozubec obývá pobřežní vody jižních a jihovýchodních oblastí Austrálie a je to jeden z nejhojnějších australských žraloků. Ale člověku skutečně není nebezpečný. Na lov vyplouvá v noci, den tráví v úkrytu ve skalních puklinách, v porostech řas, případně jen nehybně leží na písčitém dně. Lidé se s ním proto tak snadno nesetkají. A jeho podivná tlama ani neumožňuje pořádné kousnutí: Čelisti má slabé a ostré zoubky jeho "struhadla" jsou příliš drobné na to, aby pronikly lidskou kůží.
Struhadlo na škeble
Komický vzhled a neobvyklé čelisti různozubcům dokonale vyhovují. Přestože občas uloví i nějakou tu rybku, jejich hlavní potravou jsou různí mořští měkkýši a ostnokožci. "Struhadlo" jim slouží k drcení a strouhání tvrdých vápnitých schránek. Krmení měkkýši je nenáročné i v chovu v zajetí. A protože jsou různozubci navíc malí, hojní, společenští a mírumilovní, jsou ideálním modelem pro výzkum žraloků.
Individualisté
Různozubce si vybrali i vědci z univerzity v Sydney, když chtěli letos na jaře zjistit, jak žraloci reagují na stres a změny prostředí. Výsledky je překvapily - ukázalo se, že to vůbec nejsou jednoduší tvorové, jak se dosud předpokládalo. Každý se projevoval jako osobnost. Přestože osobnost dávno není považována za výlučnou vlastnost lidí a byla prokázána u nejméně 200 druhů živočichů, u žraloků se tak stalo poprvé.
Jak vyděsit žraloka
Hlavními hrdiny pokusu bylo 17 různozubců, které vědci podrobili dvěma testům. V tom prvním zkoumali, jak rychle se jednotliví žraloci odváží opustit úkryt v novém prostředí, do kterého je přemístili, a začnou zkoumat neznámé okolí. Ve druhém je podrobili stresové situaci: Manipulovali s nimi mimo nádrže a přenášeli je,jako by je ulovili rybáři. A pak sledovali, za jak dlouho se vyděšení žraloci vzpamatují a začnou se chovat přirozeně.
Hrdinové i třasořitky
Vědci oba testy několikrát zopakovali. Každý ze 17 pokusných žraloků pokaždé reagovalo stejně. Někteří se v obou testech projevili jako nejstatečnější. Jako první se odvážili opustit úkryt a vydat se na průzkum neznámého prostředí. A také se nejdřív "oklepali" ze stresující situace. Naproti tomu těm bázlivým pokaždé trvalo déle, než vystrčili nos z úkrytu. A stejní jedinci zůstávali i mnohem déle vyděšení ze zážitku, který je zdánlivě ohrožoval na životě.
Nečekaná komplikace
Výsledek pokusu dokázal, že každý žralok je vybaven jinými psychickými předpoklady, tedy osobností. Ta se může projevovat v odlišném přístupu k potravě, volbě úkrytů i strategii rozmnožování. Toto zjištění ale nejspíš ztěžuje ochranu žraloků, z nichž mnozí patří mezi ohrožené druhy. Každý jedinec v populaci totiž může na určitá ochranářská opatření reagovat jinak – některým opravdu pomohou, zatímco jiným mohou život spíš komplikovat.
Co je to osobnost
Zjednodušeně lze říct, že je to psychická výbava, která řídí reakce či chování jedince (člověka či zvířete) v určitých situacích. Tyto reakce se při stejných podnětech opakují bez ohledu na místo nebo čas. U jedince, kterého známe, proto můžeme předvídat, jak se v určitých situacích zachová. Osobnost má každý do značné míry vrozenou, ale následně ji vlivňuje i prostředí, výchova a zkušenosti.
