Jedinečný snímek drobné rybky v útrobách průhledného živočicha vznikl v pobřežních vodách Floridy v hloubce 1500 m. Ryba z čeledi pruhatcovitých (Holocentridae) však není pohlcená chudinka, která čeká, až ji rozloží trávicí šťávy predátora. Právě naopak, sama si do "břicha" většího živočicha vplula. V oceánu má spoustu nepřátel a nedostatek úkrytů. Bezpečí proto hledá, kde to jen jde. A živočichové s volnou tělní dutinou jej poskytují.
První krok salpy
Průhledný tvor připomíná medúzu nebo čtyřhranku, ale se žahavci nemá nic společného. Patří mezi salpy, a třebaže jde o jedny z nejstarších živočichů na Zemi, jsou vzdáleně spřízněné i s lidmi. "Vzdálenost" můžeme počítat na roky – salpy se na Zemi objevily před 500 miliony lety, možná dokonce před 600 miliony lety. Přesně to nevíme, fosilní pozůstatky živočichů, kteří mají měkké tělo bez schránek či koster, jsou mimořádně vzácné. Co však víme spolehlivě je to, že jsou prvním evolučním krokem na cestě k obratlovcům. A tedy i k člověku.
Předchůdce páteře
Salpy a jejich blízcí příbuzní jsou vůbec první živočichové, u nichž se vyvinula pevná opora těla probíhající od hlavy až po špičku ocasu. Dostala jméno hřbetní struna a celý kmen živočichů (do něhož patří i obratlovci) podle ní nese název strunatci (Chordata). Během dalšího vývoje hřbetní strunu zatlačila do pozadí kostní a chrupavčitá tkáň, která tvoří páteř obratlovců. Salpy a další zástupci původních strunatců ale nevyhynuli, žijí v mořích dodnes.
Jako pulci
Hřbetní strunu, která vyztužuje ocásek, byste však u dospělého jedince hledali marně: Vlastní ji pouze larvy, které se svou tělesnou stavbou s plochým ocáskem podobají dnešním žabím pulcům. Při dospívání ale udělají vývojový krok zpět: Změní tvar těla, přijdou hřbetní strunu i o ocásek a z "pulců" se stanou průhledné soudečky. S tímto tvarem těla už oporu v podobě struny nepotřebují. Navíc je vyztužují obruče: svaly, jejichž stahy vypuzují vodu a celého živočicha pohánějí.
Zrození kolonie
Jednotlivé dospělé salpy (volně plovoucí průhledné soudečky) jsou několik milimetrů až centimetrů velké. Množí se nepohlavně: Oddělují ze svého těla řetízky desítek až stovek drobných jedinců stejného tvaru. Ti po odtržení celé kolonie od mateřského soudečku postupně dorůstají a začnou se množit pohlavně. Každý jedinec je nejprve samičkou a produkuje vajíčka, která oplodní dříve „narození“ samečci, později se sám stane samečkem. Z larev se vyvinou opět samostatní jedinci, kteří budou produkovat nové kolonie.
Neznámá antarktická polévka
Salpy tráví život vznášením se ve vodním sloupci, kde poskytují úkryt drobnějším živočichům. Ještě důležitější jsou ale jako součást planktonu. Platí to zejména v chladných mořích Antarktidy, kde spolu s drobnými korýši krillem tvoří základ celého potravního řetězce – krmí se jimi malé rybky i obrovské velryby.
Průhledné i barevné
Hlavní část těla salpy tvoří průhledný rosolovitý plášť. Podle něj dostal celý podkmen jméno pláštěnci (Tunicata). Salpy ale nejsou jediní zástupci této skupiny strunatců, patří do ní ještě další dvě třídy. První jsou sumky (na obrázcích), které se v dospělosti nevznášejí ve vodním sloupci, ale vytvářejí kolonie přisedlých jedinců. Jejich soudečkovitá těla většinou nejsou průhledná, právě naopak, mnohé druhy hýří neuvěřitelnými barvami. Nejvyspělejší třídou pláštěnců pak jsou sotva 5 mm velké vršenky. Ty žijí u hladiny a po celý život si uchovávají vzhled larvy - tedy ocásek i hřbetní strunu. Živí řasami, které filtrují vápnitým sítkem kryjícím v podobě pevné schránky jejich tělíčko.
