Chov "mazlíčků 2.0" - exotických nebo aspoň málo obvyklých zvířat - obvykle znamená chov divokých nebo ještě ne zcela zdomácnělých druhů. To ale kromě praktických chovatelských problémů v rozvinutých zemích naráží i na legislativu: Jejich chov bývá omezen spoustou předpisů a vyhlášek nebo je dokonce zakázán. Soukromí chovatelé obvykle nesmějí chovat zvířata pocházející z volné přírody a zákony omezují i chov zvířat, která by mohla být svému okolí nebezpečná.
Hledá se šťastné zvíře
Výběr netradičních zvířat chovaných pro radost je tedy dost zúžený. A možností bude ještě méně, pokud si jako hlavní kriterium určíme blaho zvířete. Ne všem, která se smějí a dají chovat, totiž domácí podmínky vyhovují. U amatérského chovatele může být zvíře ve stresu, nudit se, ztrácet přirozené instinkty, hladovět, nebo se naopak přežírat. Mnohdy dokonce samo sebe poškozuje a zraňuje. Jak si tedy vybrat "mazlíčka 2.0", jehož chov je možný i bez speciální odbornosti a který se bude v zajetí cítit dobře?
Inzerce i veterina
Nizozemští vědci se této výzvě postavili systematicky. (Zaměřili se na savce, ale v budoucnu plánují podobným způsobem zpracovat i ptáky a plazy.) Zatím dali dohromady seznam devadesáti druhů savců, které najdeme u amatérských chovatelů, objevují se ve veterinárních ošetřovnách, v záchranných stanicích a útulcích pro opuštěná nebo ztracená zvířata, v obchodech se zvířaty, v inzerátech apod. Do seznamu nezahrnuli hospodářská zvířata, psy a kočky a tradiční domácí mazlíčky, jako jsou zlatí křečci, morčata či králíci.
Devatero požadavků
Aby mohli objektivně posoudit, jak moc se který druh hodí pro roli šťastného domácího mazlíčka, stanovili devět kritérií, podle nichž druhy ze seznamu hodnotili. Bodovali:
1. Jeho potřebu pohybu a požadavky na prostředí
2. Průměrnou velikost zvířete v dospělosti
3. Střídání jeho denní a noční, případně sezonní aktivity
4. Potřebu uspokojovat lovecký pud či hledání a shromažďování potravy
5. Požadavky na bezpečný úkryt či doupě
6. Potřebu rozmnožovat se a vychovávat mláďata
7. Potřeby vztahující se k čistotě a péči o srst
8. Jeho sociální potřeby, tedy vzájemné kontakty s jedinci svého druhu
9. Potřebu zábavy, rozptýlení či aktivní náplně času
Zároveň musel každý druh splňovat dvě zásadní podmínky: Nesměl být na žádném seznamu druhů, jejichž chov je z jakéhokoliv důvodu zakázán, a jeho chov nesměl představovat nebezpečí pro lidi ani zvířata.
Jak to dopadlo?
Zvířetem, které se podle svých nasbíraných bodů hodí za domácího mazlíčka úplně nejvíc, se stal jelen sika (1. místo). Na 2. a 3. místě se ocitli dva druhy menších klokanů, klokan hbitý a klokan dama. I když psy z jejich pozice nejlepšího přítele člověka asi nevytlačí, pro ty, kdo touží po nějakém neobvyklém mazlíčkovi, jsou prý ideální volbou. V pořadí čtvrtým doporučeným mazlíčkem se stala lama krotká.
Šelmička kamarád
První čtveřice se rozhodně nehodí do městského bytu, spíš k domu s velkou zahradou. Hned na 5. místě však figuruje ovíječ skvrnitý, který prý v bytě klidně nahradí kočku nebo fretku. V jihovýchodní Asii, odkud ovíječi pocházejí, existují kluby jejich chovatelů a podobně jako naši chovatelé koček i oni pořádají setkání a soutěže „krásy“ svých miláčků. Na horních příčkách seznamu jsou také druhy vhodné i do malého pokojíčku: například půvabné morče lasicovité (7. místo), některé druhy veverek či myši bodlinatky.
Propadlíci
Na zadních pozicích seznamu, kde jsou zvířata málo vhodná k domácímu chovu, najdeme například tapíry, dikobrazy, medvědy a vakoveverky. Na vůbec posledním, 90. místě se ale kupodivu ocitli severoameričtí psouni. Navzdory své roztomilosti, nevelkému vzrůstu, nenáročnosti na potravu a tomu, že se objevují v nabídce obchodů se zvířaty, se jako domácí mazlíčci vůbec nehodí. Aby totiž byli šťastní a spokojení, potřebují žít v obrovské kolonii v rozsáhlém podzemním městě. A kdo jim tohle může v domácích podmínkách dopřát?
Klokan hbitý: Skákající doprovod
Klokan hbitý (Macropus agilis) je velký asi tři čtvrtě metru a váží kolem 20 kg, klokan dama (Macropus eugenii) je o málo větší než králík, váží nanejvýš 9 kg a je kolem 45 cm vysoký. A protože klokana damu už delší dobu využívají zoologové jako modelový druh k výzkumům, nebude to dlouho trvat, než pronikne z laboratoří do domácích chovů. Dá se ochočit a v Austrálii jej údajně lidé chovají i v bytech, kde sice dost věcí zničí, ale naučí se chodit na kočičí záchod.
Ovíječ skvrnitý: Plodožravá šelma
Cibetkovitá šelma ovíječ skvrnitý (Paradoxurus hermaphroditus) z jihovýchodní Asie má k ochočení blízko, protože není moc plachá a často se usídlí přímo v příbytku lidí. Vzhledem a velikostí se trochu podobá fretce – měří asi půl metru a váží 2-5 kg. Podobné zřejmě budou i nároky na jeho chov.
Morče lasicovité: Morče z hor
Morče lasicovité (Galea musteloides) je otužilé a přizpůsobivé, ve své domovině v Jižní Americe vystupuje od nížin až do výšek blížících se 5000 m. Je to společenské zvíře, kterému je stejně jako domácím morčatům nejlépe ve skupině.
Myška africká: Nejmenší hlodavec
Myška africká (Mus minutoides) patří k nejmenším hlodavcům vůbec, bývá nanejvýš 5 cm velká. Lze ji sehnat i u nás, ale chovatel musí mít na paměti, že jde o společenské zvíře, které trpí, když je samo. Skupinka vyžaduje větší terárium a nelze uvažovat ani o nějakém mazlení, tak malému zvířátku lze velmi snadno ublížit.
Bodlinatky: Pichlavé myši
Bodlinatky (r. Acomys) vypadají jako roztomilé myšky, ale liší se od nich tím, že mají v srsti na hřbetě jemné bodlinky. Jde o pouštní a stepní společenské druhy, které se u nás chovají už delší dobu. Není to ale tak úplně mazlíček, patří do terária a nedají se moc ochočit.
Veverka páskovaná: Veverka v pyžamu
Hned na 6. místě seznamu se ocitla roztomilá pruhovaná veverka páskovaná (Tamiops mcclellandii) z pralesů jihovýchodní Asie. Je to společenské zvířátko s denní aktivitou, které se však hodí především do velké voliéry.
Chovatelé odjinud
Domácí mazlíčky si neoblíbili jen obyvatelé civilizovaného světa. Zvířátko pro radost od pradávna chovali a dodnes chovají i lidé z oblastí, kam dosud civilizace moc nepronikla. Indiánské kmeny v Amazonii, domorodí obyvatelé Austrálie, Afriky či Indonésie. Z našeho pohledu si drží exotické a mnohdy i přísně chráněné druhy. Jenže pro ně to jsou běžná zvířata z jejich okolí, s nimiž sdílejí společné prostředí. Někdy je také otázkou, zda jde vůbec o mazlíčka. Když se zvíře usadí v lidském obydlí, může se natolik ochočit, že se přestane lidí bát, nechá krmit a hladit. A jako ochočený kamarád často přináší i nějaký užitek. Zbavuje příbytek nepříjemného hmyzu či hlodavců nebo ho hlídá před nezvanými návštěvníky. A nelze opominout ani to, že některá z nich slouží jako "živá konzerva" pro čas nouze.
