Fregatky jsou proslulí dálkoví letci. Na pevnině je lze zastihnout vlastně jen v době hnízdění, jinak tráví většinu roku nad otevřeným oceánem. Kdy a kde se během tohoto období pohybují a kde a jak často odpočívají, bylo zatím předmětem dohadů. U jiných mořských ptáků to vědce netrápilo. Albatrosi, rackové, buřňáci a mnoho dalších odpočívá a spí na vodní hladině. Fregatky to ale udělat nemohou, protože na rozdíl od nich nemají nesmáčivé peří. Když usednou na hladinu nebo je zalije vlna, už nevzlétnou a mokré peří je stáhne pod vodu.
2 roky s vysílačkou
Tajemství odpočinku fregatek nakonec prozradilo 48 z nich. Vědci jim na záda umístili miniaturní ultralehkou GPS vysílačku na solární pohon. Mapovala jejich okamžitou polohu a současně zaznamenávala srdeční tep, výšku, ve které se pohybovaly, rychlost jejich letu a to, zda mávají křídly. Některé fregatky sledovali vědci až dva roky bez přerušení. Výsledky sledování je ohromily. To, že tito ptáci mohou setrvávat ve vzduchu i několik dní, už věděli, ale že vydrží ve vzduchu bez odpočinku téměř dva měsíce, rozhodně nepředpokládali.
Ultralehký pták nad oblaky
K dlouhému plachtění jsou fregatky skvěle vybaveny už svou tělesnou stavbou. Jejich křídla nesou nejmenší váhu ze všech ptáků. Jen pro srovnání - divoké husy, další proslulí letci, váží 6-7 kg a rozpětí jejich křídel má necelých 180 cm. Fregatky mohou mít při váze 1–2 kg rozpětí křídel téměř 2,5 m! Samo o sobě by to ale k jejich leteckým rekordům nestačilo: Především umí dokonale využívat klimatické podmínky.
Fregatky v pásmu bezvětří
Domovem fregatek jsou rovníkové vody Tichého a Indického oceánu. V tomto pásmu panuje specifické klima. Je tu stálé bezvětří, protože prudce ohřátý vzduch stoupá přímo vzhůru. Nejsilnější je toto vzestupné proudění pod kupovitými mraky roztroušenými nízko nad vodou. Fregatky se zdržují pod nimi na okrajích bezvětrného pásma a ve spirálách se nechávají vzestupnými proudy vynést až pod mraky. Z výšky 50-600 m pak plachtí kilometry daleko bez jediného pohybu křídel.
Vzhůru nad mraky
Přestože fregatky využívají vzdušné proudy pod mraky, předpokládalo se, že vlétnout až do nich se kvůli silným turbulencím neodvažují. Jenže fregatky to vidí jinak než vědci. Pokud jsou mraky daleko od sebe, záměrně do nich vlétají. Uvnitř jsou mnohem silnější vzestupné proudy, které je doslova vystřelí vysoko nad mraky. Ptáci se tak dostávají do výšek až 4 km, kde mrzne a je řídký vzduch s nedostatkem kyslíku. Ale výhody převažují, taková výška umožňuje fregatkám mnohem delší plachtění – hladce dolétnou až k dalšímu kupovitému mraku a svůj střemhlavý let vzhůru si zopakují.
Život bez námahy
Snímače prozradily i další nečekané údaje. Let fregatek je tak úsporný, že jim stačí mávnout křídly v průměru jednou za šest minut. O minimu vynaložené námahy vypovídá i jejich srdeční tep, který za letu zůstává na téměř stejné úrovni, jako když pták sedí v klidu na hnízdě. K získávání potravy na doplnění vydané energie tak fregatkám stačí necelá desetina dne. Zbývající dobu putují od mraku k mraku. Jsou tak schopné uletět až 650 km denně, a protože, jak ukázaly další výzkumy, mohou za letu i spát, zůstávají ve vzduchu po celé týdny. Rekord byl 56 dnů bez přistání.
Mistrné zlodějky
Fregatka obecná (Fregatta minor) dostala své druhové jméno „malá“ (minor) omylem – vědci ji původně považovali za druh malého pelikána. Ve skutečnosti jde o samostatnou čeleď fregatkovitých s pěti popsanými druhy, přičemž ta obecná je z nich největší. Může být přes metr dlouhá a rozpětí jejích úzkých křídel dosahuje téměř dvou a půl metru. Fregatky patří mezi mořské ptáky, kvůli smáčivému peří jsou však odkázané na lov ryb vyskakujících nad hladinu. Dokážou ale ulovit i menší ptáky a také za letu okrádají o kořist jiné lovce.
