Jane Goodallová je pro mnohé studenty, kteří sedí v přednáškovém sálu Přírodovědecké fakulty Uinverzity Karlovy, legendou. Nejen výsledky své práce, ale také ochotou a odhodláním bojovat za správnou věc. Klidným hlasem shrnuje svůj život, výzkumy a způsob, jakým vnímá přírodu. A není to vůbec nudné. Goodallové je sice 82 let, ale srší energií a jemným humorem. "Začala jsem pozorovat přírodu už jako maličká. Přinesla jsem si do postele hrst žížal," směje se. Pak je s maminkou vynesly ven, aby nezemřely.
Od žížal k šimpanzům
Žížaly byly úvodem k životu plnému přírodovědných dobrodružství. Goodallová pozorovala zvířata celé své dětství a dospívání. Chodila do knihoven a muzeí, kde se o nich dozvídala ještě víc. Když se jako mladá dívka dostala do Afriky, věděla toho o tamní fauně hodně. Znalosti si na místě ještě rozšířila a hned prvním pozorováním dokázala pohnout planetou. Tedy obrazně, ve skutečnosti šlo "jen" o sledování šimpanzů v tanzanském parku Gombe a nalezení důkazů, že používají nástroje.
"Viděla jsem, jak si upravují klacík pro vyrýpávání termitů ze dřeva," vzpomíná Goodallová na událost, která zásadně posunula její kariéru. Na základě dalšího sledování šimpanzů vystavila komplexní teorie (a potvrdila je) o chování zvířat ve skupině a komunitách. Do dneška jde o nejdelší vědecké sledování divokých zvířat – probíhá již 56 let.
Revoluční výzkum
První filmový dokument o Goodallové natočila společnost National Geographic roku 1963. Byl k tomu velký důvod. Výzkumy v parku Gombe měnily náhled vědeckého světa na zvířata a jejich schopnost vyjadřovat komplexní emoce anebo používat nástroje. Samotná Goodallová se stala symbolem vědkyně, která bez formálního univerzitního vzdělání (kterého později dosáhla studiem na Cambridge) dokáže pochopit a rozklíčovat svět zvířat.
Aktivistka každým coulem
Pražská návštěva ale neměla být vzpomínáním na úspěchy. Goodallová je v posledních dekádách silně aktivní v ochranářském hnutí po celém světě. Ví, jak na to – ve svém domovském parku Gombe musela vybojovat vlastní bitvu a uchránit ho od škodlivých vlivů. Jak to udělala? Začala do okolních vesnic šířit vzdělání. Vzdělání, říká, je klíč.
"Dobrovolníci z vesnic monitorují prales, zasílají údaje do Global Forest Watch a pomáhají tak přírodě, ale i sami sobě," podotýká bioložka. A vlastně tím říká ještě jednu věc: Dokáže držet prst na tepu technologické doby. V následujících větách vyzdvihuje pozitivní efekt, který mohou mít sociální sítě při komunikaci mezi lidmi.
Když to vyšlo v Gombe, mohlo by to jít po celém světě. Proto vznikla nadace Roots & Shoots, pod jejímiž křídly vznikají po celém světě komunity pomáhající životnímu prostředí. Název, který bychom mohli přeložit přibližně jako "kořeny a výhonky", má symbolizovat naše pevné spojení se zemí a přírodou a naději, že s ní dokážeme žít v souladu.
Právě naděje je motivem prolínajícím se skrz naskrz celé povídání. Goodallová v sobě nosí naději, že se lidé dokáží domluvit na společném řešení a neskončí jako šimpanzi, kterým někdo rok po roku bral stromy v pralese, až se najednou ocitli v pralesní rezervaci. Podobně by mohla dopadnout i lidská civilizace, kdyby neurvale pokračovala v těžbě přírodních zdrojů. Jednou bychom se rozhlédli a a zjistili, že jsme si nenávratně zničili vlastní životní prostředí. Neměli bychom ale někoho "venku", kdo by se postaral o nápravu, na rozdíl od šimpanzů v Gombe.
Povídání končí. Při potlesku si posluchači na důkaz úcty stoupnou. Jane Goodallová pobavila, motivovala a připomenula hodnoty, na které se tak lehce zapomíná. Třeba že se máme starat o svět kolem nás. Není divu, že pro řadu lidí byla a je vzorem.
