Populace slonů žijících v jihoafrické poušti Namib byla poprvé popsána na konci 18. století. Jsou to skutečná pouštní zvířata, která se dokázala přizpůsobit extrémním podmínkám: horku, skrovným zdrojům potravy i nedostatku vody.
Jiní a odolnější
Od afrických slonů (Loxodonta africana) ze savan se ti pouštní v mnoha ohledech liší. Mají štíhlejší tělo, vyšší nohy, širší chodidla a zaokrouhlenější ušní boltce. Vyvinuli vtipný způsob obrany proti přehřátí: Tělo si pokrývají pískem navlhčeným vlastní močí nebo vodou ze speciálního vaku pod jazykem. Za potravou putují až 4 dny bez vody, od nejbližšího vodního zdroje se přitom vzdálí 70 km.
Řeky bez vody
Pouštní sloni také obývají rozsáhlejší území než ti savanoví a i jejich migrace jsou mnohem delší. Poušť Namib, která lemuje prakticky celé západní pobřeží Namibie je totiž obyvatelná jen v určitých oblastech. Sloni v ní vytvářejí izolované populace vázané na povodí velkých vysychavých řek, které ji protínají. Sloni se ovšem nezdržují jen v okolí "své" řeky, ale za vodou a potravou přecházejí nehostinnou písečnou poušť od jedné řeky ke druhé.
Znalost prostředí
Tím nejdůležitějším, co slonům umožňuje přežít v poušti, je proto dokonalá znalost celého území a skvělá paměť obsahující mnohem víc informací než u savanových slonů. Přesně si třeba pamatují, kde najdou v jakém období potravu. A tou na rozdíl od ostatních slonů šetří: Zničí mnohem méně stromů, než sloni v savaně. Stejně tak vědí, kde se ve vyschlých korytech řek hluboko pod vrstvou písku nacházejí zásoby vody.
Klíčový druh
Najít skrytou vodu jedna věc, druhá je dostat se k ní. Sloni to dovedou: Ve vyprahlé krajině vyhrabávají takzvané vodní jámy, ke kterým se pravidelně vracejí a udržují je. Tato mělká jezírka jsou v poušti mimořádně důležité – napájejí se z nich nejen sloni, ale všechna zvířata z okolí. Sloni jsou tak v poušti klíčovým druhem celého ekosystému.
Pouštní výzkum v Namibii
Rozdíly mezi pouštními slony a slony za savan jsou tak nápadné, že se vědci domnívali, že by mohlo jít o samostatný poddruh. To se ale nikdy nepotvrdilo. Definitivně tuto domněnku vyvrátily výsledky posledního výzkumu v Namibii. Vědci odebrali vzorky DNA slonů ze šesti různých oblastí, mezi nimiž byla poušť na pobřeží i vnitrozemské savany. Porovnali je mezi sebou navzájem i se vzorky slonů ze savan a okolních zemí. A žádné významné rozdíly mezi pouštními a savanovými slony nenašli.
Stejní sloni
Genetický rozbor tak jednoznačně potvrdil, že žádný samostatný poddruh pouštních slonů neexistuje. Jejich přizpůsobení životu v poušti je tedy čistě kulturní. Vzniklo díky proslulé sloní paměti a schopnosti předávat si znalosti potřebné k přežití v krutém prostředí z generace na generaci. Ale i když jde o stále stejný druh slona, zasluhují si pouštní sloni přísnou ochranu – bez zděděných znalostí by v namibské poušti nepřežili.
Malí a jiní
Zatímco pouštní sloni nevytvořili ani poddruh, natož pak nový druh, jiní to dokázali. Skupina slonů žijících v rovníkových pralesích, se změnila natolik, že je vědci nejprve vyčlenili do zvláštního poddruhu. Následné genetické testy pak ale prokázaly, že slon pralesní (Loxodonta cyclotis) je opravdu plnohodnotný druh. Od slonů afrických se liší především menším vzrůstem a kulatějšími ušními boltci.
