Panda velká (Ailuropoda melanoleuca) se na Červeném seznamu ohrožených druhů ocitla už v roce 1965. A to i přesto, že nikdo nevěděl, kolik jich v přírodě žije. Byla proto zařazena do kategorie vzácných druhů, o nichž se předpokládalo, že jejich stavy jsou v přírodě sice nízké, ale stabilní nebo dokonce mírně vzrůstající. Toto zařazení si udržela až do roku 1990.
Pandí sčítání
Mezitím se vědci několikrát pokusili odhadnout skutečné počty pand ve volné přírodě. První velké pandí sčítání proběhlo v letech 1974-77, tenkrát jich žilo asi 2459. Při druhém sčítání v letech 1985-88 už jich bylo jen 1216. To znamená, že během deseti až jedenácti let jejich počet klesl na polovinu. V roce 1990 proto byla panda velká přeřazena z kategorie vzácných druhů, do kategorie druhů ohrožených vyhynutím.
Ztráta domova
Za hlavní příčinu tak rychlého vymírání pand vědci považují především úbytek přirozeného prostředí a s tím souvisejících zdrojů potravy. Pandy velké původně obývaly lesy v nadmořských výškách do 1000 m. Odtud je ale lidé vytlačili: Vykáceli lesy, silnicemi a železnicemi rozparcelovali krajinu, a pandy se musely přestěhovat do vyšších poloh. Dnes žijí v izolovaných pohořích ve výškách 1500 – 3000 m (výjimečně až 4100 m). Naproti tomu lov pand pro kožešinu, který je dříve také ohrožoval, byl díky krutým trestům pro přistižené pytláky prakticky vymýcen.
Konečně úspěch
Letos však počet pand ve volné přírodě opět překonal hranici 2000 jedinců (včetně mláďat). A trvale vzrůstá, pandy se už dokonce objevily za hranicemi rezervací. Velký podíl na tomto úspěchu mají vládní opatření. Díky nim se obnovují vykácené lesy a vznikají chráněné koridory, které umožňují pandám migrovat mezi jednotlivými pohořími. A to je důležité, protože celková pandí populace se stále rozpadá na 33 izolovaných skupin. V 18 z nich žije méně než 10 jedinců, což je na hranici přežití.
Největší populace
Nejlépe se daří populaci z pohoří Min, které obývá více než 400 dospělých pand. Právě ta opravňuje vědce k jejich rozhodnutí: vyjmutí pand velkých z ohrožených druhů. Úplně je odstranit z Červeného seznamu však nebylo možné – pandy se pouze "přestěhovaly" do o něco mírnější kategorie zranitelných druhů. Kromě roztříštěnosti celkové pandí populace je totiž ohrožuje i jejich potravní specializace - jsou plně závislé na bambusu, jinou potravou se neuživí.
Nepředvídatelný bambus
Bambus má jednu „"patnou vlastnost": Rostliny jednoho druhu rozkvetou všechny naráz a po odkvětu odumřou. Dříve pandy volně přecházely z nižších poloh do vyšších a naopak a živily se různými druhy bambusu. Pokud jeden dočasně vymizel, měly k dispozici několik dalších. Dnes tuto možnost nemají. A tak se může stát, že po odkvětu vysokohorských bambusů zůstanou o hladu. Dalším ochranářským úkolem proto je, zajistit pandám možnost migrace mezi různými nadmořskými výškami.
Vražedné oteplování
Vědci se o záchranu pand velkých hodně snaží. V dlouhodobém horizontu jim ale moc nadějí nedávají. Odhadují totiž, že ještě před koncem tohoto století bambusové lesy úplně zmizí vlivem oteplování. A spolu s nimi zaniknou i velké pandy.
Jak se pandy počítají?
Vědci mají pandy v nepřehledných horách překvapivě přesně spočítané. Jak ale poznají, že nezapočítali několikrát totéž zvíře, které jen přešlo jinam? Ve skutečnosti nepočítají pandy, ale jejich pobytové stopy – trus a okousané zbytky bambusu. Trus je ovšem spolehlivý jen dokud je čerstvý a lze z něj získat DNA. Mnohem důležitější proto jsou zbytky bambusů. Každá panda má totiž trochu jiný tvar a velikost zubů a svůj osobitý styl okusování, tyto zbytky jsou proto pro každou zcela charakteristické.
