Nová příšera ze Skotských ostrovů je stejně jako Nessie velká a hrůzostrašná. A co je na ní nejlepší, můžeme si být jisti, že opravdu žila. I když dost dávno. Jejím domovem také nebylo jezero Loch Ness, ale mělké moře, které kdysi pokrývalo skotský ostrov Skye.
Vládci vln
Nově popsanou skotskou příšerou je mořský ještěr z rodiny ichtyosaurů – druhohorních plazů, kteří vládli vlnám v době, kdy na souši kralovali dinosauři a vzduchu pterodaktylové. Rybožraví ichtyosauři se poprvé objevili asi před 250 miliony let. Vypadali jako obdoba delfínů – měli stejný tvar těla a tlamu plnou kolíkovitých zubů schopných uchopit kluzkou kořist. Stejně jako delfíni dovedli velmi rychle plavat – vědci hovoří o rychlosti až 40 km/hod. Velikost ichtyosaurů však byla mnohem rozmanitější: kromě drobných druhů existovala i přes 20 metrů dlouhá monstra.
Jurský park ve Skotsku
Ichtyosaurus z ostrova Skye, který dostal přezdívku Storr Lochs Monster, byl skromnější – na délku měřil asi čtyři metry. Pro paleontology je však podstatné, že žil před 170 miliony let. Spadá tak do období střední jury, které je na fosilie velice vzácné. Jedním z mála nalezišť celého světa, kde se dají najít, je právě ostrov Skye, kterému se přezdívá "skotský Jurský park". Náš ještěr je navíc vůbec nejkompletnějším ichtyosaurem, jaký byl kdy ve Skotsku objeven. Nález však není nový: Objevil jej už v roce 1966 amatérský hledač fosilií. Po celá desetiletí však nedotčeně spočíval v muzejním archivu.
Nový druh?
Důvod, proč jej vědci dlouho nemohli prozkoumat, je jednoduchý: Sediment, který obalil tělo mrtvého ichtyosaura, později vytvrdila sopečná láva, která na ostrově Skye tekla před 55 až 65 miliony lety. Fosilii kvůli tomu obalovala vrstva extrémně tvrdé horniny, kterou se podařilo odstranit až nyní.
Vědci tak budou moci konečně určit, zda ichtyosaurus patří k nějakému dosud neznámému druhu. Zatím tomu vše nasvědčuje. Navíc si slibují, že jim přinese nové informace o vývoji mořských ještěrů v době střední křídy. Právě v té době se totiž stalo něco, kvůli čemu menší formy po celém světě vymřely a byly nahrazeny svými většími a vývojově pokročilejšími příbuznými. Ti pak prosperovali až do doby před 95 miliony let, kdy se moře oteplila a ichtyosauři zanikli.
Legenda o lochnesce
Jezero Loch Ness je dlouhé a úzké: na délku měří 34 km, ale šířka dosahuje pouze 1,5 km. Břehy jsou strmé a skalnaté, bahnem pokryté dno leží 230 metrů pod hladinou. Pro výskyt záhadných příšer je to téměř dokonalé prostředí. Fenomén lochneské příšery s dlouhým krkem, zkráceně zvané Nessie, začal v roce 1933. Manželská dvojice jedoucí autem kolem jezera musela dát přednost velikému zvířeti, které se plazilo směrem k vodě.
Zapomenutý plesiosaurus
Dalších pozorování Nessie je hodně, ale prokázat její existenci se nikdy nepodařilo. Lidé však dál rádi spekulují o tom, že v jezeře Loch Ness (starém jen 10 tisíc let) žije izolovaná populace druhohorních ještěrů plesiosaurů, kteří na konci druhohor jaksi zapomněli vymřít. Nevadí jim ani to, že ryby relativně malého jezera nemohou nakrmit životaschopnou populaci obrovských zvířat. Asi také zapomněli na dýchání – plesiosauři potřebují vzdušný kyslík, a pokud by se museli pravidelně nadechovat, viděl by je skoro každý, kdo si k jezeru udělal výlet. Navíc by Nessie musela mít superschopnost unikat sonarovému pátrání.
Neznámé zvíře?
Existují samozřejmě i další, už méně fantastické teorie. Lochneska by mohl být zatoulaný tuleň nebo velký úhoř stejně jako hejno ryb, koberec řas či potopený kmen, který vyplul k hladině. Pokud však v jezeře skutečně žije dosud neznámý živočich, s největší pravděpodobností to nebude plaz nebo savec. Větší šance má ryba či nějaký obří bezobratlý živočich.
