Většina obratlovců má pouhé dvě oči – různě umístěné, s různými schopnostmi, ale jen dvě. Původně jim ale příroda chtěla nadělit i třetí oko. Když se před asi 400 miliony lety začali vyvíjet první obratlovci, je více než pravděpodobné, že vidoucí třetí oko na temeni hlavy opravdu měli. Alespoň to tak vypadá podle nálezů na fosilních lebkách. V průběhu dalšího vývoje však temenní (odborně parietální) oko postupně zakrnělo nebo se přesunulo a získalo jiné funkce.
Oko zakrnělé a ukryté
U většiny obratlovců včetně lidí se třetí oko skrylo uvnitř lebky a proměnilo se ve žlázu s vnitřní sekrecí. Šišinka, jak se tato žláza jmenuje, produkuje hlavně spánkový hormon melatonin. A tak, i když naše třetí oko nic nevidí, řídí náš denní rytmus, který je závislý na střídání světla a tmy. Existují však i obratlovci, jejichž třetí oko si do jisté míry zachovává svou původní funkci. Obrazové vjemy obvykle zprostředkovat neumí, ale vnímá intenzitu světla. A to se živočichům také může hodit.
Druhohorní plaz
Nejvyvinutější třetí oko na temeni hlavy má plaz, který vypadá jako ještěr, ale není to ještěr. Je to jeden z nejstarších obratlovců na Zemi, hatérie (r. Sphenodon). Od druhohor, kdy se řád hatérií na Zemi objevil poprvé, většina jeho zástupců vyhynula. Pouhé dva druhy (hatérie novozélandská a Guentherova) přežily na Novém Zélandu a okolních ostrovech do současnosti. A protože se za celé ty miliony let nezměnily, uchovaly si i své starodávné temenní oko. Má dobře zachovalou malou čočku a sítnici a mladé hatérie jím nejspíš skutečně vidí. Dospělí jedinci už jím jen rozlišují světlo a tmu.
Tříoký leguán
Temenní oko má i řada dalších plazů. Na první pohled připomíná jen průsvitnou šupinu na temeni hlavy. Tento pozůstatek třetího oka najdete u většiny ještěrů včetně našich ještěrek. Snad nejnápadnější je třetí oko u madagaskarského leguána trnitého (Oplurus cyclurus), kterému místní lidé dokonce přezdívají tříoký leguán.
Ryby i žáby
Třetí oko, které funguje jako světločivný orgán, není jen výsadou plazů: Mají jej primitivní obratlovci mihule, které se podobají úhořům, ale nemají čelisti. V podobě malého na světlo citlivého bodu se nachází na hlavách mnoho druhů ryb včetně tak známých, jako jsou tuňáci. Mají ho i někteří žraloci. Světlo a tmu vnímají také některé druhy žab – i ony mají na hlavě mezi normálníma očima nenápadné oválné okénko překryté průsvitnou blankou.
Oko místo rohu
Brouci rodu Onthophagus získali kvůli své potravní specializaci nelichotivé pojmenování lejnožrouti. Mnozí se vyznačují nápadnými rohy na hlavě. A právě tyto brouky si vybrali jako pokusná zvířata vědci, kteří zkoumají geny zodpovědné za tvar těla živočichů. Lejnožrouti začínají svůj život v podobě larvy, která se zakuklí a promění v dospělce. Vědci odstranili z hlavy larvy část genů a čekali, co bude chybět dospělým broukům. Většina živočichů by po takové operaci přišla o mozek nebo rovnou o celou hlavu. Lejnožrouti však přišli jen o svůj roh. A získali něco jiného: Na jeho místě se objevilo třetí oko! Vědci se domnívají, že po odstranění genů zodpovědných za vznik rohu se "probudily" neaktivní geny pro tvorbu třetího oka.
