Ostrov Sable je 48 km dlouhý a nanejvýš 1,5 km široký pruh písku, který se před asi 20 tisíci lety vynořil z Atlantského oceánu. Nerostou na něm stromy, jen pár bylin, mezi nimiž převládá tuhá tráva kamýš (r. Ammophila). Od nejbližší pevniny, kanadského poloostrova Nové Skotsko, jej dělí 175 km otevřeného moře. Hlavní atrakcí ostrova je zvláštní plemeno divokých koní.
Koně zakrslíci
Koníci z ostrova Sable jsou malí a podsadití. Před chladem je chrání hustá hrubá srst a chůzi v písčitém terénu jim usnadňují krátké spěnky. Vypadají jako poníci, ale fylogenetické studie z konce minulého století prokázaly, že jde o pravé koně. Za jejich malý vzrůst (hřebci jsou 130-140 cm vysocí) může chudá ostrovní strava, tvořená hlavně kamýšem. Potvrzuje to i skutečnost, že z hříbat převezených na pevninu, kde mají dostatek kvalitní stravy, vyrostou koně normální velikosti.
Vyhnanci z Akádie
Ještě donedávna bylo záhadou, kdy a odkud se tito koně na ostrov dostali. Ale i to vyřešily zmíněné fylogenetické studie. Koně patřili francouzským osadníkům z Akádie, dnešní území Nového Skotska. V polovině 18. století byli Akáďané z poloostrova násilně vysídleni. Jejich zabavené koně získali obchodníci, kteří je vysadili na neobydlený ostrov. Předpokládali, že se tu budou rozmnožovat a stanou se zdrojem levného masa pro psy.
Přežijí jen silní
Koně bez lidské péče na ostrově zdivočeli, a protože museli vzdorovat tvrdým podmínkám, přežívali jen ti nejodolnější. Poměrně rychle tak vzniklo nové plemeno otužilých ostrovních koníků. Jejich počet ale omezoval lov a pomalé rozmnožování: Kvůli nedostatku potravy a drsnému podnebí uhynula spousta hříbat dřív, než dospěla. Nic se nezměnilo ani poté, co byl jejich lov zakázán - až do konce 20. století kolísaly jejich počty mezi 200 až 400 jedinci.
Spolubydlící
Dnes bychom však na ostrově Sable napočítali téměř 500 koní. Jejich stavy se stabilizovaly poté, co byl v roce 2011 ostrov prohlášen za Národní park. Kromě koní na něm totiž žije i celá řada mořských ptáků a rozmnožují se tu dva druhy tuleňů – tuleň obecný (Phoca violina) a tuleň kuželozubý (Halichoerus grypus).
Ochrana ostrova se příznivě projevila i na jejich stavech. Populace tuleňů kuželozubých se od poloviny 20. století rozrostla z původních asi 1000 jedinců na neuvěřitelných 400 tisíc.
Hnojení písku
Podle nové studie je dramatické zvýšení počtu tuleňů důvodem, proč se koním začalo tak dobře dařit. Tuleni se živí především rybami, kterých tak velká kolonie spotřebuje obrovské množství. Hodně potravy ovšem znamená i hodně trusu – jinými slovy hnojiva. Tuleni jím zúrodňují písek a umožňují bohatší růst vegetace, kterou se živí koně.
Tráva z mořských ryb
Pozorování ukázala, že koně se přicházejí přednostně pást na tuleni "pohnojená" místa. Nacházejí tu dostatek potravy, která obsahuje i mnohem víc živin. Když vědci prozkoumali vzorky tkáně a srsti koní, objevili v nich dusíkaté látky, které pocházejí z mořských živočichů. Úzký vztah mezi počtem tuleňů a koní tak byl jednoznačně potvrzen.
Co dokázaly děti
V první polovině minulého století došli vědci k závěru, že introdukovaní koně na ostrov nepatří a vznikly plány na jejich úplné odlovení. Koníků se však nečekaně zastali školáci. Děti z celé Kanady zahájily dopisovou kampaň. Dopisy, v nichž prosily o ochranu koníků, adresovaly přímo tehdejšímu ministerskému předsedovi. Kampaň se nakonec rozrostla do takových rozměrů, že ministerský předseda ustoupil a v roce 1960 zařadil ostrovní koně mezi chráněné druhy. Tím definitivně skončil lov koní na ostrově Sable.
