Ovčáčtí psi jsou vycvičeni k tomu, aby dokázali manipulovat se stádem, udržují ho pohromadě, zaženou ho na určené místo, dovedou ho rozdělit na skupiny a dokonce oddělit chovatelem či pastevcem vybranou ovci či skupinku ovcí a odvést ji od stáda. Tito psi bývají lehčí a obratnější a neváhají v případě potřeby loudavou ovci popohnat kousnutím.
Naproti tomu psi pastevečtí jsou od malička vychováváni se stádem, které pak po celý svůj život považují za svoji smečku, kterou je nutné bránit. Ovce nevedou ani nehlídají, ale pohybují se volně v jejich blízkosti a dávají pozor, aby se k nim nepřiblížil žádný nepřítel nebo zloděj. A protože nepřítel může být velký a silný – jako je třeba medvěd, jsou i tito psi velcí, silní a mimořádně stateční. Pro svou "smečku" jsou ochotni obětovat i život.
V zemích, kde pastevní hospodaření nebylo nikdy přerušeno a nikdy v nich nevyhynuly velké šelmy, jsou pastevečtí psi stále platnými pomocníky při ochraně stád. U nás, ale i na mnoha dalších místech Evropy však byly velké šelmy vyhubeny a pastevečtí psi tak ztratili svůj hlavní význam. Teprve v posledních letech se začínají vracet a začíná se jim věnovat zasloužená pozornost. Na první návštěvu vás zveme do Pyrenejí, kde je doma mohutný bílý pyrenejský horský pes.
Návraty pasteveckých psů jsou dnes podporovány řadou nevládních ekologických organizací. Jsou totiž tím nejlepším řešením, které umožňuje soužití velkých šelem v krajině, do které patří a jsou její důležitou součástí, a stády ovcí. Pastevečtí psi dokážou stáda ochránit a velké šelmy není nutné hubit. Ale zatímco v českých zemích se tyto projekty teprve začínají rozbíhat (podporuje je např. hnutí DUHA), ve slovenských horách, do nichž se díky přísné ochraně vrátili již před lety medvědi, mají pastevečtí psi už delší dobu u stád své místo. A ani to nemusejí být původní slovenští čuvači, stáda ohlídají i jiná plemena pasteveckých psů.
Jednou ze zemí, kde pastevečtí psi nikdy neztratili svůj význam, je Turecko. Konkrétně jeho východní hornaté oblasti, kde má pastevectví tisíce let starou tradici. K ochraně stád před vlky či medvědy tu za dlouhá staletí chovu vznikla jedinečná pastevecká plemena obrovských psů, která se nemají jinde na světě obdoby. Za "nejturečtější" lze považovat kangaly (Mezinárodní kynologická federace – FCI – je eviduje pod názvem anatolský pastevecký pes). Do východního Turecka se dnes podívá jen málokdo, a i ten by se kangalům na pastvině měl raději vyhnout. Naše video vám tuto návštěvu a setkání s kangaly umožní bez rizika pokousání.
Jinou tradiční pasteveckou oblastí jsou středoasijské stepi a podhůří Kavkazu. I tady po celá staletí žijí vedle sebe stáda ovcí chráněná pasteveckými psy a velké šelmy, především vlci. Pronásledovaní vlci se však (nejen tady, celosvětově) dostali na seznam ohrožených druhů. A tak i tady dnes začínají spolupracovat vědci a ekologové, kteří studují zvyky vlků a hledají způsoby, jak je ochránit, s pastevci, kteří by vlky nejraději vyhubili. Ale místo zabíjení vlků začínají znovu chovat zdejší kavkazské pastevecké psy, kteří se velikostí a silou vlkům zcela vyrovnají nebo je dokonce předčí. Následující dokument vám tuto problematiku a úsilí vědců představí.
