Sopek je více typů a vědci z celého světa je zkoumají už mnoho let. Díky tomu se podařilo vysledovat příznaky toho, že se sopka připravuje k výbuchu. Stoupající žhavé magma deformuje povrch země, objevují se na něm různé vybouleniny nebo praskliny. Sopečné erupci také předcházejí drobná zemětřesení, která sopku "probouzejí". Oba tyto jevy jsou poměrně spolehlivé. Odhadnout přesný čas, kdy k výbuchu dojde, však stejně bývá obtížné.
Uhlík a síra
Upřesnit odhady by ale mohl další měřitelný jev: změna ve složení plynů unikajících z kráteru. Pokud je sopka v klidu, sopečné plyny obsahují větší množství oxidu uhličitého a menší množství oxidu siřičitého. V okamžiku, kdy magma stoupá vzhůru, jsou bubliny oxidu uhličitého zatlačeny do hloubky víc než 10 km, zatímco oxid siřičitý stoupá k povrchu. Poměr uhlíku a síry se tak v sopečných plynech těsně před výbuchem prudce změní.
Před výbuchem
Chemický rozbor sopečných plynů už se u několika sopek osvědčil. První vlaštovkou byl výbuch sopky Pinatubo na Filipínách, který vědci předvídali podle prudkého nárůstu emisí oxidu siřičitého. Pokročilejší metodu – sledování poměru uhlíku a síry v sopečných plynech – si poprvé vyzkoušeli italští vědci, kteří umístili měřicí přístroje na sopky Etna a Stromboli. Získaná data prokázala, že ke změně poměru uhlíku a síry dochází několik hodin, nanejvýš dní před výbuchem.
Podařený pokus
Začátkem roku 2014 umístili vědci své přístroje i na kostarickou sopku Turrialba. Podařilo se jim vystihnout vhodnou dobu, sopka je vzápětí odměnila sérií dvou po sobě následujících výbuchů. A každému předcházela prudká změna poměru uhlíku a síry v sopečných plynech. Zdálo by se tedy, že je tato jednoduchá metoda docela spolehlivá. Má to ale pár háčků.
Rozmarná sopka
Samotná Turrialba vědcům předvedla, jak dokáže být sopka náladová a proměnlivá. Před prvním výbuchem reagoval oxid siřičitý s podzemní vodou a měnil se na sulfan, což je plynná sloučenina síry a vodíku. Naproti tomu před druhým výbuchem se nic podobného nestalo. Příčiny přitom mohou vědci jen odhadovat – druhý vzestup magmatu mohl například vést jinou cestou a podzemní zdroj vody minout. Je tedy zřejmě třeba počítat s tím, že síra ze sopky nemusí unikat jen ve formě oxidu siřičitého.
Nahoru a dolů
Existují i další důvody, proč zatím vědci nepovažují výsledky svých měření za úplně věrohodné. Podobných měření je zatím velmi málo a jsou nárazová – aby totiž vědci odebrali vzorky plynů, musí i s přístroji vystoupat na vrchol sopky. Ke spolehlivým výsledkům by však bylo nutné sledovat složení plynů soustavně a pokud možno na co největším počtu sopek na celém světě.
Popel kazisvět
Velkou naději dává vývoj nových měřicích zařízení využívajících solární energii. Ta by se dala umístit na vrchol sopky a dlouhodobě je tam nechat. Zařízení ovšem musí být jednoduchá a snadno nahraditelná - sopečná aktivita je může kdykoliv zničit. Ani je nemusí rozbít kamením či zalít lávou. Úplně stačí, když pokryje popelem solární panel zásobující přístroje energií. Tak jako se to stalo na Turrialbě, která donutila vědce alespoň jednou týdně podstoupit nebezpečný výstup k jejímu kráteru a přístroje oprášit.
