Půvabný rys iberský je endemit, žije pouze na Pyrenejském poloostrově. A vlastně ani tady už se skoro nevyskytuje. Přežívají poslední dvě nepočetné populace na dvou místech ve Španělsku: v pohoří Sierra Morena a v Národním parku Doňana.
Nedostupní partneři
Obě tato místa jsou od sebe natolik vzdálená, že se rysové nemohou vzájemně navštěvovat a hledat si nepříbuzného partnera. Izolace trvá již dlouhé desítky let a vědci se obávají o genetickou rozmanitost druhu. Nová studie, v níž přečetli kompletní genetickou informaci rysů iberských, obavy potvrdila. Rysové mají ještě nižší genetickou rozmanitost, než se čekalo. Mnohem nižší, než jiné kriticky ohrožené druhy – například gepard a ďábel medvědovitý.
Odlišné geny
Nízká genetická rozmanitost snižuje schopnost druhu přizpůsobovat se i malým změnám klimatu či prostředí. Naopak silně zvyšuje pravděpodobnost, že se u něj projeví různé genetické vady. Právě takové nebezpečí u iberských rysů vědci objevili: Jsou nositeli genů, které mohou způsobit snižování plodnosti a vysokou úmrtnost mláďat.
Třikrát hrdlem láhve
Extrémně nízkou genetickou rozmanitost vědci vysvětlují historií druhu. Předkem iberských rysů je "náš" rys ostrovid. Oba druhy se oddělily před asi 2500 lety. Během své existence rysové iberští celkem třikrát prošli hrdlem lahve a ocitli se na pokraji vyhynutí. Každá taková epizoda, při které přežil jen malý počet zvířat, snížila genetickou rozmanitost populace. Naposledy k tomu došlo ve druhé polovině 20. století.
Králičí pohroma
Během dlouhé izolace se rysové stali potravními specialisty vybavenými pro lov králíků. V případě jejich nedostatku se jen obtížně přizpůsobují lovu jiné kořisti. A právě to se jim stalo osudným. Jejich zkázu v minulém století dovršily epidemie myxomatózy a králičího moru, které jejich hlavní kořist vyhubily. Všichni dnes žijící rysové iberští jsou potomky několika jedinců, kteří katastrofy přežili. Jestli díky nim druh přežije, není jisté.
Záchranný chov rysa iberského
Součástí snah o zachování iberských rysů je i odchov v zajetí. Zmapování jejich genů umožní vědcům vytipovat nejvhodnější jedince do chovu. V případě, že bude úspěšný, ale budou muset řešit další problém. V posledních desetiletích se kriticky zmenšil prostor, kde by rysové mohli žít. A pokud nebude kam je vypouštět, je celý program prakticky k ničemu.
Bezocasé kočky
Rysové (rod Lynx) mají typické znaky, jimiž se liší od většiny kočkovitých šelem: kratičký, jakoby useknutý ocas, štětičky na uších, nápadné licousy, dlouhé nohy a mimořádně široké tlapy. Dnes žijí čtyři druhy.
Rys ostrovid (L. lynx)
- Žije v celém mírném pásu Eurasie. U nás byl na přelomu 19. a 20. století vyhuben, v 70. až 80. letech minulého století se začal vracet, i díky reintrodukčním programům
- Hlavní kořistí jsou středně velcí kopytníci jako srnci či mufloni
- Největší druh: Samci jsou dlouzí až 130 cm a mohou vážit až 35 kg
Rys iberský (L. pardinus)
- Kriticky ohrožený, zoologové odhadují, že v obou známých lokalitách ve Španělsku žije necelých 200 jedinců
- Specialista na lov králíků, kteří tvoří 80 % jeho jídelníčku
Rys kanadský (L. canadensis)
- K životu v chladných oblastech Kanady je vybaven hustou jemnou srstí, která má v zimě stříbřitou barvu
- Občas si troufne na slabší kusy sobů karibu, ale hlavní kořistí jsou středně velcí savci
Rys červený (L. rufus)
- Obývá většinu území Severní Ameriky jižně od areálu rozšíření rysa kanadského
- Žije v nejrůznějším prostředí, kde vytváří 12 odlišných poddruhů lišících se zbarvením a hustotou srsti
- Hlavní kořistí jsou králíci, zajíci a menší hlodavci
