Trou de Fer znamená Ocelová díra. Původní název Trou d'Efer, což je v překladu Pekelná díra, však podtrhuje dramatičnost krajinného úkazu na Réunionu mnohem lépe. Tří set metrová trhlina vypadá, jako by obří válečník vysekl svojí sekyrou do krajiny hlubokou brázdu – a sekeru táhl po zemi 7,5 kilometru až k moři. Čerstvou ránu příroda obklopila pralesem Bélouve, aby trochu zamaskovala, co se stalo.
Sněžný vrchol
Ten obr má dokonce jméno - Piton des Neiges (Sněžný vrchol) a jeho zbraní není sekyra, ale láva. Jde o sopku, která zabírá dvě třetiny Réunionu. Se třemi kilometry na výšku se také jedná o největší vulkán v Indickém oceánu. Už je unavený a nesoptí, ale kdysi dokázal pořádně zamávat se vším kolem sebe. Jeden z jeho záchvatů způsobil propad části kráteru, a tak vznikl kaňon Trou de Fer.
Určitě si musíte přečíst!
Kam padá voda
Voda, která vytéká z pralesa Bélouve, náhle ztrácí pevnou půdu a řítí se do zdánlivě nekonečné hloubky. Je nasnadě, že vodopády jsou doslova spektakulární, protože měří stovky metrů. Nejslavnější z nich, Bras de Caverne, je dokonce tří stupňový. První stupeň má 210 metrů, druhý 180 metrů a konečně ten poslední úžasných 300 metrů. Vzhledem k tomu, že se k němu z různých stran kaňonu přidávají další vodopády, je vzduch plný rachocení a burácení – jako by voda koncertovala.
Pračka
Pračka. Přesně to v Trou de Fer najdete. Ne, nikdo zde nevyhazuje použité domácí spotřebiče ani nehází do soutěsky horu špinavého oblečení. Jde o název místa, do kterého dopadá voda, a nad kterým se vznáší vodní tříšť tak, že místy zakrývá slunce. Burácení je samozřejmě tak mohutné, že se skutečně zdá, že si tu Piton des Neiges pere prádlo.
Do kaňonu!
Po silných deštích se Trou de Fer mění na divokou a nebezpečnou soutěsku, kde kromě burácení vody zní rachot kamenů strhávaných ze stěn kaňonu. Kamenopády vytvořily přehradu ohraničující Úhoří jezero. Vyhledávají ho dobrodruzi, kteří se nebojí slaňovat po skalách a jít s proudemřeky Rivière du Mât. Pakliže to přežijí, odměnou jim je nejen zážitek, ale také tropická flóra pokrývající stěny okolo.
Tři hrdinové
A nepochybujte, že tu lidé o životy přicházeli. Trou de Fer byl totiž objeven relativně nedávno, ale teprve roku 1989 se Pascalu Lapoule, Laurentu Broisinovi a Pascalu Colasovi podařilo jako prvním slanit na dno a zase se v pořádku vrátit na okraj. Několik jedinců takové štěstí nemělo, protože vulkanický materiál, který kaňon tvoří, je extrémně křehký a lámavý. Stačí jeden špatný krok a už letíte!
Někdo letí, jiný chodí
Létají tu i jiné věci, třeba vrtulníky, které turistům ukazují krásný přírodní div z bezpečí vzduchu. Ti, kteří jsou více fit, se mohou vydat na prohlídku po připravených turistických trasách, které se drží pevného povrchu a nepřibližují se až příliš blízko ke srázu. Několik vyhlídkových bodů po cestě umožňuje spatřit Trou de Fer v celé jeho kráse.
