Mluvit umí spousta ptáků – papoušci, sojky a loskuták se naučí vyslovovat nejen slova, ale i celé věty. Naproti tomu našim nejbližším příbuzným – opicím a lidoopům – mluvení moc nejde. Pokusy naučit lidoopy mluvenou řeč selhaly. Někteří jedinci se naučili vyslovit jednoduchá slůvka, ale to bylo vše. Skutečně se "rozmluvili" až poté, co je vědci naučili znakovou řeč.
Sádrový odlitek
V 19. století vyslovil Charles Darwin předpoklad, že opice nemluví proto, že k tomu nemají uzpůsobený mozek. Jeho teorie vědcům vydržela až do 60. let minulého století. Tehdy prozkoumali hlasové ústrojí makaka a vytvořili jeho sádrový odlitek. Podle něj usoudili, že opičí hlasivky vydávají jen velmi omezenou škálu zvuků a že makak (a nejspíš ani jiný primát) nemůže mluvit prostě proto, že k tomu nemá anatomické předpoklady.
Mrtví nemluví
"Hlasivková teorie" ovšem měla jeden zásadní nedostatek. Makak, jehož hlasové ústrojí vědci odlévali do sádry, byl už logicky po smrti. Jeho hlasivky tudíž byly nepohyblivé, ztuhlé a jejich zkoumání nemuselo plně vypovídat o schopnosti tvořit souhlásky a samohlásky. Současní vědci problém vyřešili za pomoci makaka Emilia chovaného v primatologické laboratoři. Pomocí rentgenu zaznamenávali pohyby jeho hrtanu, jazyka, hlasivek a rtů při různých činnostech: Když jedl, dělal grimasy nebo vyluzoval různé zvuky a skřeky.
A-E-I-O-U
Záznam ukázal, že opičí hlasivky mohou zaujmout 99 odlišných poloh a tvarů. Toto číslo je podobné jako u člověka. Z nich pak vědci vytvořili takové kombinace utváření rtů, jazyka a hrtanu, pomocí kterých lidé tvoří samohlásky. Právě ty jsou pro srozumitelnou řeč klíčové. Jednotlivými kombinacemi nakrmili speciální software, který je převáděl na odpovídající zvuky. A počítač skutečně zřetelně "vyslovoval" A, E, I, O a U. Bylo tedy jasné, že přinejmenším se samohláskami by si opičí hlasivky dokázaly poradit.
Vezmeš si mě?
Se souhláskami to bylo obtížnější. Mnohé jsou si velmi podobné a podle momentálního stavu hlasového ústrojí se ani u lidí nedají přesně poznat. Vědci však byli přesvědčeni, že by je Emiliovy hlasivky také mohly zvládnout. Vytvořili proto ještě jeden program, do něhož vložili kombinace odpovídající jednoduché větě. Přesněji otázce: Vezmeš si mě? A makak hlasem počítače skutečně promluvil. Hlas měl plochý a chraplavý a věta zněla, jako když mluví cizinec. Ale jednotlivá slova byla zřetelná a srozumitelná.
Je to v mozku
Pro vědce to znamená potvrzení původní teorie – opice mají anatomické předpoklady, aby mluvily. Jejich hlasové ústrojí se neliší od hlasového ústrojí lidí. Důvod, proč nemluví, spočívá v jejich mozku, který je nedokáže ovládat na dostatečné úrovni. Je tedy také zřejmé, že za dar řeči lidé vděčí vývoji mozku a vzniku nových nervových spojů. Mezi nimi jsou i ty, které ovládají svaly zodpovědné za vznik artikulované řeči.
Pomáhala přežít
Kdy člověk poprvé promluvil, přesně nevíme. Odhalit by to ale mohl další výzkum, který se zaměří na genetické změny odpovídající za vývoj mozku. Schopnost mluvit ale v každém případě znamenala pro dávného člověka velkou výhodu. Zlepšila možnost komunikace tak, že se lidé mohli domlouvat i na docela složitých věcech: plánování nejvýhodnějších postupů při lovu a sběru potravy, hledání úkrytu nebo při obraně před šelmami či nepřáteli. Díky řeči si mohli vzájemně sdělovat získané zkušenosti a srozumitelně je předávat dalším generacím. A koneckonců pomáhala i při upevňování vzájemných vztahů, protože lidem umožnila sdílení jejich zážitků a pocitů.
