Křídla ptáků a netopýrů jsou ve skutečnosti přeměněné přední končetiny. Většina draků má však přední končetiny zachované a pár křídel jim narostl jaksi navíc. Jako fantasy bytosti si však nějaký ten prohřešek proti přírodním zákonům mohou dovolit.
4 + 2
I v našem světě ale žijí draci vybavení jak čtyřma nohama, tak párem křídel. No – draci. V dospělosti obvykle i s ocáskem měří sotva 20 cm. Takže spíš roztomilí malí dráčci. Ostatně tak se tito ještěři z příbuzenstva agam skutečně česky jmenují. Nohy jim slouží k rychlému běhání a šplhání po kmenech a větvích stromů, křídla ke klouzavému letu mezi stromy. Porušili i oni přírodní zákonitosti? Ne.
Klouzavý let
Křídla živých dráčků se od křídel draků z fantasy zásadně liší. Nemohou jimi mávat, používají je pasivně. Fungují spíš jako křídla rogala – když je dráček roztáhne, celý jako by se proměnil v miniaturní kluzák. Jeho křídla tvoří jemná kožní blána odborně pojmenovaná patagium. Stejný kožní lem mají třeba poletuchy nebo létající gekoni. Patagium dráčků je ale jiné – neupíná se na přední ani na zadní končetiny, je napnuté jen mezi silně prodlouženými žebry.
Život v korunách
Žebra sama o sobě nejsou moc pohyblivá. Mezižeberní svaly je vlastně mohou jen přitahovat k sobě nebo roztahovat. Dráčci se však chovají, jako by byla stejně ovladatelná jako ptačí křídla: Během letu mění směr a bezpečně přistanou i na kmeni několik desítek metrů vzdáleného stromu. Jak to dokážou, jsme zatím nevěděli. Už proto, že dráčci žijí vysoko v korunách stromů tropických pralesů. Sledování jejich letu je proto velmi obtížné.
Rozfázovaný let
Detailní pohled na „dračí“ let nyní přinesl německý herpetolog Maximilian Dehlig, který v Indii fotografoval a filmoval dráčky létavé (Draco volans). Víc než 50 záběrů zachycujících jednotlivé fáze letu prozradilo, jak dráčci létají a jak je možné, že se jemný kožní lem na tenoučkých žebrech za letu nezbortí. Využívají zpevnění přední hrany křídel – tedy stejný trik jako ptáci či netopýři. Způsob, jakým to dělají, je ale zcela odlišný. Tam, kde má pták či netopýr kost, si dráček vypomůže „rukama“. Celá akce je přitom tak rychlá, že ji pouhým okem prakticky nelze postřehnout.
Složené křídlo
Celý let má v podstatě tři fáze. Dráček se odrazí a za pomoci žeberních svalů částečně roztáhne létací blány. Téměř ve stejném okamžiku sáhne předními končetinami dozadu. Drápky uchopí okraje blan a aktivně je roztáhne do plné šířky. Vzniknou tak celistvá křídla s tuhým předním okrajem. Pevný úchop dráčkovi umožňují zápěstní klouby, jsou mnohem pohyblivější než u kteréhokoliv jiného ještěra. Když se pak dráček blíží k cíli svého letu, pustí okraj létací blány. Nohy natáhne dopředu, aby ztlumily náraz a on bezpečně přistál. Současně se křídla začnou skládat dozadu k bokům.
Místo kormidla
Trik s předníma nohama má nejspíš ještě další výhodu. Dosud vědci předpokládali, že dráček kormidluje ocasem. Ten sice napomáhá změnám směru, ale příliš velké zatáčení neumožňuje. Zdá se, že spolehlivější manévrování dráčkovi umožňují právě přední nohy držící křídla. Snímky, které mají vědci k dispozici, naznačují, že letící ještěr může „křídla“ různě naklápět a měnit velikost jejich plochy. Před přistáním pak jimi přibrzdí a narovná tělo do úhlu vhodného k dosednutí na větvi nebo kmeni stromu.
Jedineční dráčkové
Dráčkové (rod Draco) obývají nejvyšší stromové patro tropických lesů jihovýchodní Asie. Dnes je známo 39 druhů a asi 6 dalších čeká na své popsání. Jejich tělíčka mají nenápadné krycí zbarvení, s nímž ostře kontrastují pestré létací blány a hrdelní vak, které dráčkové používají při vzájemné komunikaci. Způsob, jímž létají, je jedinečný - žádný jiný současný obratlovec takto nelétá.
