Symbolem druhohor (před 252 až 66 miliony let) je bezesporu dinosaurus – ať už obrovský býložravý sauropod, nebo jeho lovec ze skupiny dravých teropodů. I předchozí velká geologická éra má svůj jasný zvířecí symbol: Prvohory (před 289 až 251 miliony let) byly obdobím, s nímž si většina lidí spojí jediného živočicha – trilobita!
Déle než dinosauři
Trilobiti nebyli ani zdaleka tak velcí jako dinosauři (největší známý trilobit byl dlouhý jen 72 centimetrů) a nemohli se jim rovnat ani svou různorodostí. Všechny druhy vypadaly víceméně stejně a lišily se jen v detailech. V jedné věci však dinosaury přetrumfli: Trilobiti na Zemi existovali dlouhých 270 milionů let, dinosauři „jen“ asi 170 milionů let. První trilobiti se objevili před 521 miliony let v nejstarším období prvohor kambriu, ti poslední zahynuli před 251 miliony let při hromadném vymírání na rozhraní prvohor a druhohor.
Různé strategie
Na rozdíl od výhradně suchozemských dinosaurů byli trilobiti výlučně mořští živočichové, jejichž domovem bylo především dno mělkých oceánů. Velký počet fosilií naznačuje, že tu žili v ohromných počtech. Aby se uživili, museli přijmout rozmanité potravní strategie: Některé druhy byly aktivními dravci, jiné mrchožrouty a ještě jiné se musely spokojit s filtrováním droboučkého planktonu. Tomu se pak přizpůsobily i detaily jejich anatomie. Díky množství fosilií jsme už dlouhá léta měli trilobity hezky „přečtené“. Jen v jedné oblasti si uchovávali svá tajemství.
Přelomová zkamenělá vajíčka
Tajemství se týká jejich rozmnožování. Trilobiti se v mnoha ohledech podobají dnešním členovcům. Nejpříbuznější jsou jim ostrorepi, které byli jejich současníky, ale kteří na rozdíl od trilobitů přežili až do současnosti. Ostrorepi se rozmnožují pohlavně a samičky kladou vajíčka. Vědci předpokládali, že to samé platí pro trilobity. Fosilní důkaz – zkamenělá vajíčka – však chyběl. Až doteď. Zlom přinesly dvě jinak nepříliš pozoruhodné fosilie trilobita Triarthus eatoni. Jsou staré asi 450 milionů let a amatérský paleontolog ji objevil v americkém státě New York.
Rozmnožování
Vedle hlav zkamenělých trilobitů – nebo snad trilobitek – je shluk oválných až kulatých vajíček. Jejich umístění na hlavě odpovídá tomu, kde samičky ostrorepů uchovávají svá dosud neoplozená vajíčka. Fosilie tak naznačuje, že u trilobitů docházelo k vnějšímu oplození, které je u vodních bezobratlých živočichů velmi časté. Sameček a samička se nemuseli pářit – jednoduše vypustili své pohlavní buňky do vody a doufali, že si k sobě vajíčka a spermie najdou cestu.
Larvy a larvičky
Trilobití vajíčka jsou malá – menší, než by u členovce srovnatelné velikosti měla být. Jsou také výrazně menší než nejmenší známé larvální stadium trilobitů. Trilobiti jich měli několik, a jak se zdá, všechna jsme na fosilním záznamu zatím nedokázali identifikovat. Takže jedno tajemství jsme možná vyřešili, ale další si trilobiti stále uchovávají. I v tom se podobají dinosaurům!
Lovec trilobitů
Jaký živočich byl úhlavním nepřítelem trilobitů, není jisté. Pravděpodobným kandidátem však je až 90 cm dlouhý členovec Anomalocaris. Po kořisti pátral velkýma složenýma očima. Když ji objevil a dohnal (plaval díky vlnícímu se lemu těla), uchopil ji dvojicí chapadel a poslal do úst plných tvrdých destiček. O jejich schopnosti rozdrtit odolnou vnější kostru trilobita vědci spekulují. Zdá se, že minimálně jeden druh – Anomalocaris canadensis – by to dokázat mohl, další však vyhledávaly spíše měkčí potravu.
