Přísná ochrana velkých šelem a jejich návrat do původních domovů nese ovoce. Na mnoha místech už zase patří k běžným obyvatelům lesů a hor. Ale ne každý z toho má radost: Vadí především chovatelům ovcí a koz, kteří svá stáda pasou na horských pastvinách. Jejich zvířata jsou pro velké šelmy lákavou a snadno dostupnou potravou. Za dlouhé roky, kdy šelmy v krajině chyběly, totiž chovatelé zapomněli, jak před nimi svá zvířata chránit.
Chybějící psi
Přitom stačí vrátit se k osvědčeným způsobům, které po staletí využívali naši předkové. Jedním z nejstarších a současně i nejúčinnějších je ochrana stád pasteveckými psy. To ale dnes naráží na problém. Pastevečtí psi mnohdy vymizeli stejně jako předtím šelmy – nebyla pro ně práce, a tedy ani důvod je u stád držet. Naštěstí nevyhynuli zcela, pejskaři je chovali pro radost. A teď je začínají vracet ke stádům.
Hory pro šelmy
První pokusy probíhají v takzvaném koridoru Zarand v horách Rumunska. Propojuje několik významných horských celků a umožňuje šelmám přecházet z jednoho do druhého. S cílem chránit zdejší vlky, medvědy a rysy, byla celá oblast v roce 2012 zařazena do soustavy chráněných území Evropské unie Natura 2000. Současně je však nutné zachovat tradiční pastevní hospodaření místních obyvatel. Proto byl vypracován ještě projekt návratu původních rumunských pasteveckých psů.
Zapomenuté dovednosti
Rumunský pastevecký pes ztratil za dobu, kdy byl postaven "mimo službu", část své výkonnosti. Na mnoha místech navíc kvůli křížení s jinými plemeny utrpěla jeho čistota. V rámci projektu dostali pastevci ze tří lokalit čistokrevná štěňata tohoto plemena. Bylo také nutné je proškolit. Už totiž zapomněli, jak s mohutnými agresivními psy zacházet, jak se o ně starat a jak je vycvičit k jejich hlavnímu úkolu - bránit stádo před vlky a medvědy. Ale až budoucnost ukáže, jak se projekt osvědčí.
Národní plemeno
Původ rumunského pasteveckého psa neboli carpatina není zcela jasný. Jeho předky jsou pravděpodobně plemena, která před několika tisíci lety přišla do Karpat s prvními pastevci ze Středního východu. Za dlouhá staletí bojů se šelmami se ustálilo plemeno silného, otužilého a nebojácného psa, které se až do moderní doby nekřížilo s jinými plemeny. Je proto pro tuto oblast endemické a Rumuni je považují za své národní plemeno.
Vlčí vlastnosti
Carpatin váží až 45 kg a může mít přes 70 cm v kohoutku. Rozhodně se nehodí do bytu, nestačí mu dokonce ani domek se zahradou. Je přizpůsoben celoročnímu pobytu venku a ve své domovině žije společně se stádem ve volné přírodě. I po zdomácnění si tak uchoval některé vlastnosti divokých předků. Je to například jediné známé plemeno psů, jehož feny krmí mláďata stejně jako vlci: Potravu jim přinášejí v žaludku a vyvrhují ji před ně. A je jedno, zda štěňata vychovávají v přírodě, nebo v lidské péči. I to je důvod, proč toto plemeno zachránit.
Pastevečtí vs. ovčáčtí
Plemena pasteveckých psů vznikala nezávisle na sobě v oblastech, v nichž bylo nutné bránit stáda před velkými šelmami. Přestože se vyvíjela v izolaci, jsou si vzájemně podobná. Jde o velké, těžké a silné psy, nebojácné až agresivní. Od štěněte vyrůstají se stádem, které považují za svou smečku a odhodlaně ho brání. Tím se liší od psů ovčáckých, jejichž úkolem je stádo ovládat: udržovat ho pohromadě, vést ho na určené místo nebo oddělit vybraná zvířata.
V současné době ve světě existuje asi 40-50 plemen pasteveckých psů, několik z nich vám představujeme. (Výška je uváděná v kohoutku.)
Slovenský čuvač
Výška: až 70 cm
Váha: až 44 kg
Nám nejbližší pastevecké plemeno se vyvinulo k ochraně ovčích stád ve slovenských Tatrách a okolních pohořích. Původně bylo známé pod jménem tatranský čuvač.
Komondor
Výška: přes 80 cm
Váha: až 60 kg
Maďarský pastevecký pes s nejasným původem, nejpravděpodobnější je, že přišel do Maďarska s Kumány (turecky mluvícími kočovníky) ve 12.–13. století. Je nezaměnitelný díky až 27 cm dlouhé „dredující“ srsti bílé barvy.
Kavkazský pastevecký pes
Výška: 68-100 cm
Váha: 50-100 kg
Kavkazáci jsou potomky dogovitých (molossoidních) psů chovaných před více než 1500 lety k ochraně stád v horách a podhůří Kavkazu. Nemá ustálenou délku srsti, ani zbarvení, může být šedý, černý, rezavý i s bílými znaky.
Šarplaninský pastevecký pes
Výška: až 62 cm
Váha: až 45 kg
Možná až 2000 let staré plemeno, jehož předky jsou pravděpodobně tibetští mastifové. Jméno dostal podle makedonského pohoří Šar, kde je dodnes hlavní centrum jeho chovu.
Tibetský mastif
Výška: až 83 cm
Váha: až 75 kg
Nebo také tibetská doga, jedno z nejstarších plemen na světě. První zmínky o něm jsou téměř 4000 let staré. Doprovázel stáda ovcí, skotu a jaků, která byl schopen ubránit i před tygrem! Sloužil také jako strážní pes v tibetských klášterech.
Kangal (anatolský pastevecký pes)
Výška: až 86 cm
Váha: až 80 kg
V hornatém Turecku s tradičním pastevectvím vzniklo několik plemen pasteveckých psů. K nejstarším patří anatolští psi, potomci původních mastifů, jimž se dodnes podobají. Je to turecké národní plemeno, jehož vývoz je zakázán.
Pyrenejský horský pes
Výška: až 80 cm
Váha: až 60 kg
Podobní psi střežili stáda v horách již před začátkem našeho letopočtu, první popis plemene pochází ze středověku. Je to největší plemeno bílých pasteveckých psů.
