Malý slon z afrických rovníkových pralesů byl dlouho považován za poddruh slona afrického. Genetické studie z roku 2010 ale prozradily, že jde o samostatný druh. Nepřesvědčily však všechny - pro mnoho organizací se jeho zoologické zařazení nijak nezměnilo. To je také důvod, proč v Červené knize ohrožených druhů patří slon pralesní stále do kategorie zranitelný – jeho počty nejsou hodnoceny samostatně.
Vyhynulý bratránek
Nová studie z poloviny roku 2016 předchozí výsledky potvrdila. Navíc odhalila úplně novou skutečnost: Slon pralesní (Loxodonta cyclotis) má geneticky mnohem blíž vyhynulému evropskému slonu Palaeoloxodon antiquus než k africkým slonům. Palaeoloxodon měřil na výšku až 4 metry, byl tedy stejně velký jako slon africký. Naopak slon pralesní je jakousi jeho zmenšeninou. Stejně jako Paleoloxodon má téměř přímé kly.
Sloni z Minkébé
Nové zařazení slona pralesního zásadně změnilo pohled na jeho stavy v přírodě: Protože jde o jiný druh než je slon africký (Loxodonta africana), je nutné přehodnotit jeho stupeň ohrožení. Tím spíš, že jeho populace (odhadovaná v posledních desetiletích minulého století na asi 700 tisíc jedinců), činila v roce 2000 pouhých 100 tisíc. Z tohoto počtu žije přibližně polovina pralesních slonů v Gabonu, především v rozsáhlém Národním parku Minkébé.
Sběrači trusu
Zdálo by se, že národní park je dostatečnou zárukou přežití gabonské populace pralesních slonů. Pro zachování druhu, je tato populace klíčová a vědci dlouhodobě sledují její početnost. Sčítání skrytě žijících slonů v pralese je samozřejmě jiné, než počítání slonů v přehledné savaně – vědci jsou odkázáni hlavně na sběr jejich trusu. Z něj získaná DNA jim přesně prozradí, který konkrétní jedinec (aniž by ho třeba někdy viděli) ho po sobě zanechal.
Alarmující výsledky
Začátkem tohoto roku vědci zveřejnili výsledky sčítání. A sami jsou z nich v šoku - za posledních deset let klesl počet pralesních slonů v národním parku asi o 80 %! Přes 25 tisíc slonů za tu dobu padlo za oběť pytlákům – lovcům slonoviny. Kly pralesních slonů jsou mimořádně cenné: Tvrdší než u afrických slonů a velmi dlouhé, často sahají téměř k zemi. Slonovina z nich navíc není jen bílá, bývá nažloutlá, někdy i narůžovělá.
Přes hranice
Řádění pytláků v národním parku usnadňuje jeho poloha. Na severu hraničí s Kamerunem, který je jakýmsi "obchodním centrem" pašované slonoviny. Odtud také většina pytláků přichází. Projevuje se to i v počtech zbývajících slonů: I když je v jižní části parku jejich úbytek zřetelný, stále tu nějací žijí. Naproti tomu severní část je dnes zcela bez slonů. Přepravovat upytlačené kly z jihu je totiž obtížné, k nejbližší silnici je to 58 km. Zatímco k hlavní dopravní tepně v Kamerunu stačí překonat pouhých 6,1 km!
Pomohou zákony
Gabonská vláda se aktivně snaží pralesní slony chránit a zdvojnásobila počty strážců v národním parku. Nicméně jejich boj s pytláky, kteří jsou často najímáni společnostmi zabývajícími se nelegálním obchodem se slonovinou, je obtížný. Společnosti pytláky vybavují nejmodernější bojovou technikou – vrtulníky, obrněnými vozy či kulomety. Ochrana slonů se tak mění v otevřenou válku, ve které přicházejí o život sloni i lidé. Jedinou šanci vědci vidí v mezinárodní spolupráci a zákonech, které by zabránily nelegálnímu obchodu se slonovinou přímo v cílových zemích.
