Pouštní antilopy mají jedinečnou schopnost přežít v nejvyprahlejším prostředí Afriky či Středního východu. Před pytláky a mizením životního prostředí je však nechrání.
Poslední a nervózní antilopy
Nejhůř se v současnosti daří adaxům – jediným přímorožcům se šroubovitě zatočenými rohy. Adax (Addax nasomaculatus) původně obýval okrajové části Sahary od východu až po západ. Dnes je – zejména kvůli pytlákům - kriticky ohrožený. Vloni vědci po velkém pátrání našli ve volné přírodě pouhé tři (prý velmi nervózní) jedince. Naštěstí se adaxům daří v chovech v zajetí, poslední údaje mluví o více než dvou tisícovkách adaxů chovaných v zoo celého světa. To je dost velký počet na to, aby se mohlo začít uvažovat o reintrodukčním programu, zpočátku zaměřeném na posílení zbývající populace.
Operace Oryx
Naději dává úspěch u příbuzného druhu, přímorožců arabských (Oryx leucoryx) ze Středního východu. V roce 1972 byl zastřelen poslední volně žijící jedinec. Naštěstí byl pro tyto již dříve kriticky ohrožené antilopy založen v roce 1962 záchranný chov v zoo v americkém Phoenixu. Ta v rámci projektu Operace Oryx odchovala asi 240 mláďat a poskytovala je do dalších zoo. A v roce 1980 mohli být první přímorožci navráceni do rezervace v Ománu. V současné době žije v přírodě přes tisíc jedinců a dalších 6-7 tisíc v zajetí.
Cenná trofej
Přímorožec arabský se tak stal vůbec prvním zvířetem, které bylo v Červené knize ohrožených druhů přeřazeno z kategorie vyhynulý v přírodě do kategorie zranitelný (tj. není už ani ohrožený). Reintroduce nyní začala také u další v přírodě vyhubené pouštní antilopy. Přímorožec šavlorohý (Oryx dammah) se pyšní přes metr dlouhými a v půvabném oblouku klenutými rohy. Právě ty byly jednou z příčin, proč v přírodě severní Afriky vyhynul.
Nepřežil tisíciletí
Lovci a pytláci přímorožce šavlorohé téměř vystříleli kvůli trofejím. Zkázu pak dokonalo vysychání Sahary a úbytek životního prostředí. Ještě v roce 1936 bylo během migrace v africkém Čadu zaznamenáno stádo čítající až 10 tisíc přímorožců. O třicet let později zbývalo z tisícihlavých stád necelých 5 %. V roce 1990 už v přírodě nežil ani jeden. Statut vyhynulého druhu byl definitivně potvrzen v roce 2000 zápisem přímorožce šavlorohého do Červené knihy ohrožených druhů.
Zoo zachraňuje
Přímorožec šavlorohý však naštěstí vyhynul "jen" v přírodě. Několik tisíc těchto antilop žilo v chovech zoologických zahrad po celém světě, z toho převážná většina v soukromých chovech ve Spojených arabských emirátech. A právě odtud vzešly první myšlenky na jejich reintrodukci – návrat do přírody.
Domů!
Už dříve byli přímorožci převáženi do oplocených rezervací v severní Africe. Vloni v září pak byl učiněn první pokus vypustit je do volné přírody. 25 přímorožců se vrátilo do domova svých předků v centrálních pouštích Čadu. Právě v této oblasti bylo v 60. letech minulého století odchyceno přibližně 40–50 přímorožců pro chov v zajetí. Potomky této skupiny jsou prakticky všichni dnes chovaní jedinci.
První přírůstek
Vypuštěné přímorožce vědci vybavili vysílačkami, aby mohli sledovat jejich pohyb a zdravotní stav. Ukázalo se, že návrat do přírody zvládli skvěle. Začátkem letošního roku se tu po mnoha desetiletích narodilo první mládě ve volné přírodě. Tento úspěch vědce povzbudil a hned v lednu vypustili do přírody dalších 25 přímorožců. Nyní napjatě čekají, zda se narodí další mláďata – to první se totiž narodilo samici, která se vrátila na svobodu již březí.
Lidé jim fandí
Návrat vyhynulých druhů na místo původního výskytu nemá vždy zaručený úspěch. Přímorožci však mají několik bodů k dobru navíc. Především spásají trávu, takže odpadá nutnost učit v zajetí narozená zvířata hledat nebo lovit potravu. Výhodou je i to, že v oblasti byli vyhubeni jejich přirození nepřátelé – lvi a gepardi. A zdá se, že je nebudou ohrožovat ani lidé – místní obyvatelstvo je z návratu antilop nadšené a odhodlané je chránit.
Dva neohrožení přímorožci
Jediné dvě pouštní antilopy, které v přírodě nevyhynuly a vyhynutí jim bezprostředně nehrozí, jsou přímorožec jihoafrický a přímorožec beisa.
Přímorožec jihoafrický
- Přímorožec jihoafrický (O. gazella) je obyvatelem jihoafrických pouští, především Kalahari. Vědci odhadují, že jich v přírodě žije přibližně 350 tisíc. Populace je přitom stabilní nebo dokonce mírně narůstá. Zásluhu na tom mají nejen národní parky, ale také farmáři a soukromí majitelé, kteří tyto antilopy vysazují na své pozemky.
Přímorožec beisa
- Přímorožec beisa (O. beisa) je doma v západní Africe. Odhadem žije mezi 50-70 tisíci jedinců. Ačkoli je to poměrně velké číslo, jeho stavy klesají a je třeba mu věnovat pozornost. Vinu na tom má nelegální lov pro maso a kůže, ale také skutečnost, že většina jich žije mimo chráněná území, kde jim konkurují stáda domácího skotu.
Život v poušti
Všechny pouštní antilopy vydrží dlouhé měsíce bez vody, stačí jim voda získaná z potravy. Šetří s ní při vylučování, a aby se nepotili, dovedou o několik stupňů zvýšit svou tělesnou teplotu. Nevadí jim ani teploty pro jiné savce smrtelné. Jemná síť cév zásobujících krví mozek (na teplotu nejcitlivější orgán) vede v těsné blízkosti nosní sliznice, kde se proudícím vzduchem ochlazuje. Pohyb v písku jim pak usnadňují mimořádně široké spárky.
