Velkolepý Moabosaurus
Americký stát Utah má nového dinosaura: 125 milionů let starého sauropoda jménem Moabosaurus utahensis. Srovnání fosilie objevené v lomu nedaleko národního parku Arches National Park ukázalo, že kosti patří dosud neznámému druhu. Dnešní Utah má pouštní prostředí, ale Moabosaurus tu ještě zažil krajinu s množstvím vodních toků a velkými stromy. Jeho nejbližšími příbuznými jsou podle vědců druhy, jejichž fosilie dnes nacházíme ve Španělsku a Tanzanii. Jejich dnešní vzdálenost od Utahu nic neznamená – v době, kdy žili, byly Evropa, Afrika a Severní Amerika propojeny do jediného kontinentu.
Mořští škorpioni
Vrcholovými predátory současných oceánů jsou žraloci, dravé ryby a ozubení kytovci. Před 430 miliony let po nich nebylo ani slechu, ale moře nebyla o moc bezpečnější. Zvolna v nich pluli draví kyjonožci (Eurypterida) – vymřelí příbuzní moderních štírů a ostrorepů, z nichž ti největší mohli měřit až tři metry. Kyjovitá klepeta, která jim dala jména, zřejmě nebyla jejich jedinou zbraní. Nově objevená fosilie druhu Slimonia acuminata obsahuje dlouhý ocas s mohutným ostnem, který měl pilovité okraje. Vědci se domnívají, že kyjonožec uchopil kořist do klepet a ocasem jí uštědřil smrtelnou ránu.
Těžký život šavlozubců
Být šavlozubým tygrem znamenalo neustále riskovat těžké zranění. Vědci, kteří studovali 12 tisíc let staré kosti amerických smilodonů (Smilodon fatalis), zjistili, že tyto šelmy trpěly častými poraněními ramen a páteře. Důvodem byl způsob lovu: Aby si nezlomili své dlouhé špičáky, nemohli se smilodoni do kořisti jen tak zakousnout. Nejprve ji museli sevřít mohutnými předními tlapami a znehybnit ji natolik, aby jí mohli své "šavle" zabodnout do měkkého krku s chirurgickou přesností. Zaměřovali se přitom na velkou kořist, jako byli bizoni a koně. V okamžiku, kdy kořist chytili do tlap, se jejich ramena a páteř ocitly v pozici, kdy je zvíře snadno zasáhlo kopyty.
