Chameleoni rodu Brachypodion jsou skuteční trpaslíci – i s ocáskem, který tvoří asi dvě třetiny jejich délky, měří nanejvýš 18 cm. Žijí v nejjižnějších oblastech Afriky, kde obývají nejrůznější prostředí – od travnatých stepí až po vzácně se vyskytující lesy.
Chameleoni a tvarová rozmanitost
Zdá se, že tito chameleoni se vyvinuli jen z několika málo předků a postupně se přizpůsobili svému bezprostřednímu okolí. Jejich rozdělení na druhy je nejasné: Přímo v rámci druhu se najdou jedinci či spíš celé skupiny jedinců, kteří se vzájemně od sebe liší. Dokonce se stalo, že některé tvarově odlišné skupiny byly považovány za různé druhy, a teprve genetické testy prokázaly, že jde stále o jeden a tentýž druh.
Náročný výzkum
Rozdíly byly především ve tvaru a velikosti lebky. Vědce napadlo, že by mohlo jít o přizpůsobení se různé kořisti v rámci jednoho druhu. Práce na ověření této teorie jim zabrala několik let, během nichž strávili spoustu hodin v terénu při hledání dobře maskovaných ještěrů. Další hodiny zabrala měření v laboratoři. A pak spoustu hodin výpočty, které nakonec přinesly požadované odpovědi.
Co prozradila čísla
Výsledky všech měření a výpočtů vědcům potvrdily úzkou souvislost mezi silou skusu chameleona a rozměry a tvarem lebky, na niž se upínají svaly čelistí. Když pak vědci vyhodnotili složení potravy zkoumaných chameleonů, vyplynula z toho zřetelná souvislost mezi silou skusu a druhem kořisti. Každý druh kořisti je přitom vázaný na určitě prostředí. Chameleoni stejného druhu žijící v odlišném prostředí proto mají i odlišný tvar lebky.
Přírodní výběr
Vědci jsou z výsledků nadšeni: Přirovnávají tyto chameleony ke slavným Darwinovým pěnkavám, které jsou učebnicovým příkladem přírodního výběru vedoucího ke vzniku nových druhů. Chameleoni jednoho druhu se původně nejspíš živili stejně a stejně i vypadali. V okamžiku, kdy začal být určitý typ kořisti nedostupný, tak ti, kteří nebyli schopni lovit náhradní potravu, vyhynuli.
Přežije jen někdo
Přežili jen chameleoni, kteří se dokázali živit náhradní potravou. Jedinci, kteří byli lovu nové kořisti nejlépe přizpůsobeni, měli i největší šanci na další rozmnožování. Tato přizpůsobení se pak v průběhu času v populaci dál upevňovala a rozvíjela. Postupně tak vznikla populace s odlišným vzhledem a vlastnostmi.
Les versus step
Nejnápadněji se odlišný vzhled projevuje u populací obývajících různá prostředí. U lesních druhů se tak například vyvinula vyšší hlava s úzkou tlamičkou vhodnou k lovu velké, ale měkčí kořisti – motýlů či vážek. Naproti tomu stepní druhy mají čelisti kratší a širší, které umožňují silnější skus potřebný k lovu menšího tvrdého hmyzu, jako jsou brouci.
Darwinovy pěnkavy
Pod tímto pojmenováním se skrývá skupina asi 15 endemických (žijí pouze na Galapágách) pěvců tří rodů (Camarhynchus, Geospiza a Certhidea). Jejichž předkem je pravděpodobně jediný druh, který se na Galapágy dostal z Jižní Ameriky. S našimi pěnkavami nemají nic společného, proto se jim dnes česky říká pěnkavky. Přezdívku Darwinovy pěnkavy dostaly podle slavného přírodovědce Charlese Darwina, který Galapágy navštívil v roce 1835 během výzkumné plavby lodi Beagle kolem světa. Právě on si všiml nápadných rozdílů ve tvaru jejich zobáků, které odpovídaly rozdílnému prostředí a odlišnému typu potravy. Zápisky a zoologický materiál, který ze své cesty přivezl, se staly základem moderní evoluční teorie.
