Severoamerické poletušky rodu Glaucomys jsou malé a ze svých denních úkrytů v dutinách stromů vycházejí až za tmy. Žijí skrytě a nenápadně, takže se s nimi lidé prakticky nesetkávají. Pokud tedy mluvíme o objevu nového druhu, každého napadne, že vědcům unikal právě kvůli svému skrytému způsobu života. Skutečnost je ale úplně jiná.
Dva druhy veverek
Létající veverky jsou doma hlavně ve Starém Světě, ze 45 druhů žijí pouhé dva v Americe: Poletuška asapan (G. volans), která obývá opadavé lesy východních oblastí USA a jejíž izolované populace zasahují až do Mexika a Střední Ameriky, a poletuška severní (G. sabrinus) z jehličnatých lesů Kanady, severozápadních oblastí USA a Aljašky a vyšších poloh hor na západním pobřeží USA. Je o něco větší než poletuška asapan a tmavé chlupy na bříšku mají bílou špičku, zatímco bříško asapan je čistě bílé.
Pohled do minulosti
Původně byly poletušky spíš vedlejším cílem vědců, jsou totiž hlavní kořistí rychle ubývajících puštíků západních (Strix occidentalis) ze západních oblastí USA. Vědci chtěli zjistit, jak moc jsou poletušky pro tyto ohrožené sovy důležité. Při té příležitosti se rozhodli zmapovat změny v jejich rozšíření v minulosti. Prostudovali kvůli tomu muzejní exponáty poletušek nasbírané od začátku minulého století až do současnosti. A právě na těchto sbírkových jedincích si všimli drobných nesrovnalostí.
Kříženci odhalují rozdíly
Poletušky severní pocházející ze západního pobřeží se jim zdály tmavší a menší než všechny ostatní jejich příbuzné. Nepatrné rozdíly ve vzhledu ale nejsou důvodem k vytvoření nového druhu, může to být pouhá variabilita způsobená třeba odlišným prostředím. Navíc u nich nechyběly zásadní anatomické znaky, jimiž se liší poletušky severní od asapanů. Tyto anatomické rozdíly by teoreticky měly zabránit vzájemnému mezidruhovému křížení. Jenže k úžasu vědců nezabránily – ukázalo se, že kříženci obou druhů existují!
Studium DNA
Vyjasnit příbuzenské vztahy a přesné druhové zařazení poletušek tak mohly pouze jejich genetické informace. Vědci proto srovnali DNA získané ze 185 vzorků poletušek obou druhů ze všech oblastí Severní Ameriky. A to jak ze zmíněných muzejních exponátů, tak současných žijících jedinců. Výsledky je překvapily. Poletuška asapan a severní jsou si blízce příbuzné – jde o tzv. sesterské druhy. Ale DNA populace poletušek severních ze západního pobřeží byla zcela odlišná.
Ohrožený druh
Přestože anatomické znaky odpovídají poletuškám severním, zmíněné genetické testy prozradily, že se pod tímto jménem ve skutečnosti skrývá úplně nový druh. Takovým druhům, které byly podle vnějšího vzhledu považované za něco jiného, se říká skryté neboli kryptické. Nový druh poletušky je dokonce tak odlišný, že se s poletuškou severní ani nekříží! Dostal jméno poletuška Humboldtova (G. oregonensis) a vzhledem k malému areálu jeho rozšíření se hned zařadil mezi ohrožené druhy.
Kryptické druhy
Skrytých (kryptických) druhů, které byly podle vnějších znaků považované za jeden, ale geneticky se liší, v posledních desetiletích rychle přibývá. Napomáhá tomu rozvoj relativně levných technologií umožňujících číst genetické kódy. Zpočátku vědci očekávali, že nejvíc kryptických druhů najdou mezi hmyzem a plazy a že se s nimi budou setkávat častěji v tropech než v mírném pásu. Ale jak se ukazuje, kryptické druhy se objevují u všech živočichů a na celém světě. Odhadem jích může být až 30 %. Mnohé z nich nejspíš žijí podobně jako nedávno objevené poletušky v malých počtech a na omezeném území, takže jsou ohrožené vyhynutím. Vědci proto doporučují provést genetické testy co nejdříve u co největšího počtu živočichů.
