Pižmoň severní má ve všech jazycích poněkud matoucí název. Jeho latinské jméno Ovibos znamená doslova "ovcotur". I když patří do řádu turovitých, s pravými tury (Bovinae) není příbuzný, mnohem blíž má k ovcím a kozám (Caprinae). České jméno pižmoň připomíná pižmo, to ale tento sudokopytník neprodukuje, stejného omylu se dopustili Angličané, kteří mu říkají muskox – tedy pižmový tur. Dnes žijí pižmoni jen v arktické tundře Severní Ameriky, vysazeni byli i do některých arktických oblastí Evropy a Asie. V době ledové však obývali i větší část Evropy a žili i na našem území. Jsou to zvířata suchých arktických plání, oteplování v době poledové přineslo i zvýšené množství srážek, které je nejspíš v Evropě a Asii vyhubilo.
Když opět začali v některých oblastech mizet, vědci zbystřili pozornost. A začali je sledovat. Vědec, o jehož sledování pižmoňů jste si mohli přečíst v ABC 22/2017, musel projevit nejen velkou odvahu a znalost těchto zvířat, ale také nadšení a odolnost. Ne každý by vydržel sledovat divoká zvířata v drsných zimních podmínkách aljašské tundry. Podívejte se, jak jeho nebezpečný výzkum vypadal.
Jaro v tundře znamená pro pižmoní samce boje o samice a postavení ve stádě. Později přichází čas rození mláďat – pokud je pro ně dostatek potravy. Jak vypadá tundra v létě, kdy se na krátký čas zazelená, můžete obdivovat na následujícím videu.
Mezi hlavní přirozené nepřátele pižmoňů patří polární vlci. Útočí na ně ve smečkách a snaží se oddělit bezbranné mládě od stáda. Jinak totiž nemají naději na úspěch. Pižmoni se ale svých mláďat nevzdávají snadno a velice agresivně je brání. Vlci tak často odtáhnou s nepořízenou.
