Naší domácnosti vládne malá tříkilová kočka. Vzhledem se neliší od svých předků, ale jejich úlohu už neplní. Myši doma nemáme. Nemáme tedy ani důvod ji chovat. Kočka to ale vidí jinak: Je přece krásná, hravá, přítulná – bez ní by náš život nestál za nic. Přišla k nám sama a sama se rozhodla, že zůstane. Stejně jako to udělaly kdysi dávno divoké kočky, když se rozhodly pro soužití s lidmi.
Rozbitá teorie
Dlouhá léta byl za centrum domestikace koček považován starověký Egypt. Egypťané si koček vážili pro jejich schopnost hubit škůdce - myši a krysy. Uctívali je a považovali za převtělení bohyně Bastet. Domestikaci dokládají 5700 let staré pozůstatky domácích koček z egyptských vykopávek. Teorií o egyptském původu koček ale otřásl nález kočičího hrobu na Kypru. Pohřbená kočka nebyla divoká a podle dárků v hrobě si jí lidé vážili. Hrob je však o více než 2000 let starší než nejstarší domácí kočky z Egypta!
Kočka plavá
Kdy a kde tedy kočky doopravdy zdomácněly? Tuto záhadu se vědci nedávno pokusili objasnit. Prostudovali takzvanou mitochondriální DNA více než dvou set koček z archeologických nalezišť na Předním východě, v severní a východní Africe, v jihozápadní Asii a v Evropě. Nejstarší pocházely z doby před 9 tisíci lety, nejmladší z minulého století. DNA potvrdila to, co jsme už dříve předpokládali: Předkem všech domácích koček je africký poddruh kočky divoké, kočka plavá (Felis silvestris lybica).
Spojenecká smlouva
Zásadním objevem však je to, že kočky nezdomácněly jen jednou a na jednom místě. Hlavní a nejstarší genetická linie vznikla před asi 10 tisíci lety v Úrodném půlměsíci (Mezopotámie a okolí), kde lidé poprvé začali pěstovat obilí. Jeho zásoby lákaly hlodavce a za nimi se stahovali jejich lovci - kočky. Lidé kočičí pomoc vítali, chránili je a nejspíš jim občas přilepšili i nějakou potravou navíc. Nešlo ani tak o snahu kočky zdomácnět, spíš tu vzniklo jakési spojenectví.
První chovatelé
Z Mezopotámie se zdomácnělé kočky rozšířily do celé Evropy a částečně i do Egypta. Egyptské kočky však byly geneticky odlišné. Proč, to zatím nevíme. Možnosti jsou dvě: Buď Egypťané zdomácněli kočky nezávisle na Mezopotámcích, nebo se dovezené mezopotámské kočky křížily s místní divokou populací. Podstatné ovšem je, že Egypťané začali před asi 4500 lety kočky cíleně chovat a šlechtit. Právě v Egyptě tak u nich nejspíš došlo ke genetické změně, která umožnila jejich socializaci a ochočení. Krotké egyptské kočky získaly na oblibě a začaly dobývat Evropu.
Pruhované šelmy
Povaha se změnila, ale zbarvení divokých předků kočkám ještě dlouho zůstávalo. Egyptské nástěnné malby dokládají, že většina tehdejších domácích koček byla pruhovaná. Skvrnité či tečkované kočky byly vyšlechtěné teprve v 18. století. A další barvy a moderní plemena koček se začala objevovat až začátkem 19. století. Od té doby vznikla spousta plemen nejrůznějších barev, kreseb, délky srsti či tělesných tvarů. Přesto ani ty nejvyšlechtěnější kočky v sobě nezapřou původní divokou šelmu – kočku plavou.
Kočka Česka
Taky máte doma chlupatého mazlíčka?
Přihlaště ho s rodiči do soutěže Kočka Česka!
Divoké příbuzné
Genetická informace domácích koček obsahuje nejen geny svého divokého předka (kočky plavé, Felis silvestris lybica), ale i dalších čtyř poddruhů kočky divoké. To svědčí o tom, že se domácí kočky občas křížily (a kříží i dnes) se svými divokými příbuznými. Vědcům to pomohlo odhadnout, kdy a kudy se domácí kočky šířily do světa. Křížit se totiž mohly jen s poddruhy z dané oblasti. V Evropě to byla evropská kočka divoká (F. s. silvestris), přítomnost genů asijské kočky stepní (F. s. ornata) zase prozrazuje, že v prvních stoletích našeho letopočtu existovaly obchodní cesty spojující Středomoří s východní Asií.
