Přírodní rezervace Donna Nook na západním pobřeží Anglie patří k jednomu z nejznámějších shromaždišť západoatlantských tuleňů kuželozubých. Přibližně 10 km pobřežních mokřadů a slanisk se tu pod ochranou dobrovolných strážců každoročně narodí 1200 – 3500 tuleních mláďat. Tato rezervace je přístupná veřejnosti, lidé tak mohou "zblízka" obdivovat roztomilá okatá mláďata v bělostném kožíšku.
Rostou, tuleni, rostou?
Od roku 2007 je ovšem toto "zblízka" poněkud omezeno. Tulení pláže v době rození mláďat navštíví každoročně desítky tisíc turistů a fotografů, kteří často přicházeli až k samotným mláďatům, aby si je pohladili. Podél celé pláže dnes proto stojí dvojitý dřevěný plot, který návštěvníky od tuleňů odděluje a řada informačních tabulí, se zákazem vstupu na písečnou pláž.
Přesto právě zde vznikají úžasné dokumenty, jak matky pečují o své jediné mládě a jak tato mláďata rychle dospívají a mění svůj hebký bílý kožíšek za tmavou srst dospělých jedinců. Na následujících záběrech tak můžete vidět mladé tuleně od těch nejmenších, ještě bílých, přes jedince, kterým začíná tmavnou čenich, až po téměř dospělácky vybarvené tulení výrostky.
Když se tulení mládě převlékne do dospělého kabátku, je čas seznámit se s vodou. Nejlépe nejprve v nějaké mělké tůňce, ve které se bezpečně naučí ovládat ploutve a své hydrodynamické tělo.
Na některých místech to tulení mláďata nemají snadné – místo pohodlné písčité pláže, jaká je v rezervaci Donna Nook, je cestou k moři čekají ostré skalnaté útesy, jejichž zdolání je stojí hodně sil.
