Tito příbuzní našich domácích koz jsou totiž doma v nejvyšších a nejstrmějších partiích hor: Zdržují se na skalních stěnách nad hranicí lesa a sněhových polí. Téměř kolmé skalní stěny zdolávají díky speciálně přizpůsobeným spárkům – jejich ostré hrany obklopují měkký polštářek, který zabraňuje smeknutí a funguje jako přísavka. Dospělí samci, jejichž hlavy tíží mohutné, téměř metrové zatočené rohy dávají přednost volnějším svahům v nižších polohách. Na kolmých srázech se bezpečněji pohybují samice, jejichž rohy jsou menší a mladá zvířata. Jeden takový kozlík zapózoval na útesu i odvážnému fotografovi.