Koráli patří mezi žahavce, stejně jako medúzy nebo mořské sasanky. Nechybějí jim proto ani žahavá chapadla. Po celý svůj život zůstávají ve stadiu polypů, kteří se rozmnožují nepohlavně. Každý jedinec si buduje z uhličitanu vápenatého svou vlastní schránku, v níž se ukrývá. Jak schránek, stavěných jedna na druhou přibývá, útes pomalu roste.
Většinu z nich najdeme v teplých mořích a oceánech celého světa. Pro mořský ekosystém mají obrovský význam – skýtají obživu, úkryty či místa k rozmnožování nepřebernému množství mořských živočichů. Protože ke svému růstu potřebují dostatek světla, mohou růst pouze do určitých hloubek, vyskytují se tak nejčastěji při pobřeží, které tak chrání před vlnobitím. Největší a také nejznámější světový útes, Velký bariérový, lemuje severovýchodní pobřeží Austrálie. Jak úžasné je to dílo přírody a jací živočichové ho obývají, vám alespoň částečně přiblíží naše následující videozáznamy.
Blednutí korálů
Korálové útesy včetně velkého bariérového však – jak jste se mohli dočíst v ABC 3/2017, ohrožují změny klimatu, především oteplování oceánů. Vědci se snaží najít způsoby, jak útesy zachránit, nejúčinnější by však bylo zastavit oteplování planety a tím i oceánů, které způsobuje blednutí a následné umírání korálů. Pokud se ale situace nezmění, vědci se obávají, že korálové útesy z naší planety zmizí.
O blednutí korálů a o tom, proč vlastně blednou, jste se mohli dočíst v časopise. Tady se podívejte na grafické znázornění tohoto jevu. Od korálového útesu se postupně přiblížíme k jednotlivé kolonii, jednotlivým polypům, jejich stavbě a symbiotickým řasám v pokožce jejich chapadel. Ty díky chloroplastům vytvářejí za pomoci slunečního záření cukry, jimiž se koráli živí. Jako vedlejší produkt vzniká volný kyslík. Pokud je voda příliš teplá, vzniká kyslíku příliš mnoho. Ten je pro polypa jedovatý, a tak nebezpečnou řasu ze své pokožky vypudí. A korál, kterému řasa dosud dávala barvu, vybledne.
