I toto jméno mravenečníka dobře vystihuje. Vyznačuje se totiž mimořádně hustou jemnou srstí. V tropickém podnebí se to zdá zvláštní, ale maličký mravenečník ví své. Jeho hedvábná kožešinka je takřka k nerozeznání od jemnými vlákny obalených plodů a plodů a semen tropických stromů rodu Ceiba (vlnovec), na nichž se s oblibou skrývá. Je tu dokonale maskovaný před svými úhlavními nepřáteli, jimiž jsou draví ptáci včetně toho nejobávanějšího – harpyje pralesní. Malého huňatého tvorečka můžete zblízka obdivovat alespoň na našich záběrech.
Přes den se mravenečník dvouprstý skrývá ve změti větví a listí, aktivní (ale ne moc, je pomalý skoro jako lenochod) začne být až po soumraku. To pomalu šplhá po větvích a hledá svou hlavní kořist, mravence. Na videu se mihne i jeho hlavní nepřítel – harpyje, naštěstí ho neobjevila.
Mravenečník versus člověk
Jako většinu živočichů jihoamerických pralesů i mravenečník dvouprstý čelí celé řadě hrozeb ze strany lidí. Vědci se snaží tato nebezpečí pojmenovat a hledat cesty, jak jim předcházet. Současně se ale v ohrožených oblastech věnují studiu těchto tvorečků a sledují jejich kondici a zdravotní stav.
K tomu ovšem musejí skryté zvířátko v pralese objevit. Takový špatně ukrytý mravenečník pak s vědci navštíví laboratoř, ale ne na dlouho, brzy se zase vrátí domů, na místo, kde byl objeven. Všimněte si, jak opatrně s ním vědci zacházejí – není to jen proto, aby mu neublížili. Právě naopak – i tak malý tvoreček by jim dokázal svými drápy zasadit smrtelně nebezpečné hluboké tržné rány.
