Na světě existuje několik míst, která jakoby lákala velryby do záhuby – celé skupiny zamíří na mělčinu, kde uvíznou a zahynou. Co je nutí opustit bezpečné hlubiny? Tato záhada trápila vědce po celá staletí.
Zrádné moře
Místa, kde k hromadným "sebevraždám" velryb dochází, jsou víceméně stále tatáž. Jedním z nich je Severní moře ležící přibližně mezi Skotskem a Holandskem. Naposledy se stalo pastí začátkem roku 2016, kdy na jeho mělčinách zahynulo 29 vorvaňů. Vědci prozkoumali mrtvá zvířata a hledali možné souvislosti a jevy, které to mohly zavinit.
Lidé bez viny
Jako v předchozích případech byli všichni uhynulí vorvani mladí samci. Všichni zdraví a dobře živení. Podobná hromadná hynutí vorvaňů ve stejných vodách jsou zaznamenávána už od 16. století. To prakticky vylučuje možnost, že za to může znečišťování moří, hluk lodních motorů, podmořská těžební činnost nebo třeba příliš rušná námořní doprava. Příčiny tedy musí být přirozeného původu.
Pouze samci velryb
Důvod, proč vždy hynou jen samci, je jasný: Samice neopouštějí tropické a subtropické vody, kde se rozmnožují. Dospívající samci ve věku 10 – 15 let se však sdružují do mládeneckých skupin a společně se vydávají na sever. Láká je tam nadbytek oblíbené kořisti, hlavonožců. Jejich obvyklá cesta vede podél západních břehů Irska a Británie do Norského moře. A stejnou trasou se i vracejí. Proč někdy při návratu odbočí dřív a vplují do Severního moře?
Sluneční teorie
Tomuto problému se od 90. let minulého století věnují vědci z univerzity v německém Kielu. Pátrali i v minulosti a hledali souvislosti mezi jednotlivými případy. A vyslovili teorii, že příčinou může být sluneční aktivita. Kytovci se na kratší vzdálenosti řídí echolokací, ale při dlouhých cestách otevřeným oceánem jim k orientaci slouží magnetické pole Země.
Magnetická mapa
Magnetické pole Země není všude stejné, někde je silnější, jinde slabší. Tyto nepravidelnosti slouží kytovcům jako mapa. Podle síly magnetického pole poznají, kde jsou a kam mají plout. "Zábradlím", které brání vorvaňům vplout do mělkého Severního moře je za normálních okolností pás magnetických anomálií, který se táhne podél norského pobřeží. Silné sluneční erupce ovšem magnetické pole Země mění. A právě na samém konci roku 2015 proběhly na Slunci krátce po sobě dvě prudké sluneční bouře.
Souvislost ztroskotání potvrzena
Vědci shromáždili magnetometrická data z těchto dnů z oblasti Severního a Norského moře a ta předpokládanou souvislost potvrdila. První sluneční erupce posunula magnetické pole mezi Shetlandskými ostrovy a Norskem o 460 km. Vorvani tak podle svých měřítek měli za to, že už tuto vzdálenost uplavali. Druhá sluneční bouře posunula magnetické pole ze severu na jih o 277 km a změnila jeho směr. Navigační systém vorvaňů tak selhal a zavedl je do smrtící pasti Severního moře.
Ve špatný čas
Ne každá sluneční bouře má tragické následky. V jižnějších oblastech je její vliv na magnetické pole slabší. Vorvani navíc musejí být ve špatný čas na špatném místě - v oblasti, kde existují jakési mořské křižovatky, a je nutné volit mezi několika směry.
Záhady a nejasné případy
V řadě případů, kdy velryby zahynuly na mělčinách jiných moří, zatím nebyla souvislost mezi jejich zmatením a sluneční aktivitou spolehlivě prokázaná.
- Letos v únoru na jižním ostrově Nového Zélandu uvízlo na písečné kose Farewell Spit více než 600 kulohlavců (r. Globicephala). Asi sto nezraněných jedinců se podařilo vrátit do moře.
- V roce 2015 vyplavilo moře na odlehlé pláži na jihu Chile 337 plejtváků sejvalů (Baleenoptera borealis). Byli objeveni již mrtví při leteckém průzkumu pobřeží.
- Na přelomu ledna a února roku 2012 uvízlo na písečné kose Cape Cod při východním pobřeží USA 178 delfínů obecných (Delphinus delphis). 53 nezraněných jedinců bylo vráceno do moře.
