Netopýrům se často přezdívá létající myši. Hrabaví netopýři z Nového Zélandu, k nimž patří i nově objevený vyhynulý druh, ale létání moc nefandí. Pravda, jako všichni netopýři jsou vybaveni blanitými křídly a v případě potřeby je dovedou i používat. Létají však neradi a jen nízko při zemi, kde obratně kličkují v podrostu. Přednost ale dávají pohybu po zemi. Složená křídla se promění v přední končetiny vybavené pohyblivými klouby a drápky a netopýr se promění v cosi, co skutečně připomíná myš. S tou samozřejmě nemají vůbec nic společného, zatímco pravé myši patří mezi hlodavce, po zemi pobíhající netopýři stále zůstávají zařazeni mezi letouny. Po setmění šmejdí v mechu a listí nebo šplhají po spodních částech kmenů a hledají něco k snědku. Cokoliv. Semena, plody, hmyz a další drobné členovce.
Netopýři hrabou jako myši
Pojmenování hrabaví netopýři dostali podle své schopnosti: Myši totiž připomínají i tím, že jsou schopni si v zemi vyhrabat podobné nory a doupata. Dnes už ale jinde než na Novém Zélandu nežijí. V současné době jde vlastně o jediný druh – mystacinu novozélandskou, která obývá oba ostrovy a dělí se na tři různé poddruhy. Mystacina větší, která byla v minulém století považována za vyhynulou, možná ještě přežívá, ale určitě jich nebude víc než 50. Nový Zéland je od nás hodně daleko, a tak se na mystaciny (ty novozélandské, které jsou necelých 8 cm velké) můžete podívat alespoň na našem videu.
Od netopýrů, kteří tráví většinu času ve vzduchu, se mystaciny liší i tím, že mají sice krátký, ale volný ocásek – není spojený létací blanou s křídly. Stejně jako většině jiných savců jim pomáhá udržovat při pohybu rovnováhu. Mystaciny obvykle žijí v menších společenstvích, která se ukrývají v dutinách stromů, v jeskyních či skalních puklinách anebo v norách, které si samy vyhrabou. Jednu takovou kolonii mystacin s námi teď můžete navštívit.
