Když lidé poprvé přišli do Evropy, setkali se tu nejen s jeskynními lvy, vlky a hyenami. Čekal tu na ně někdo, koho dobře znali už z Afriky, kde se vyvinuli: šavlozubé kočky. To samé se stalo o mnoho tisíc let později, když lidé kolonizovali americký kontinent. I na něm byli kočkovití šavlozubci.
Dlouhé špičáky
Za šavlozubá považujeme zvířata, která mají tak dlouhé špičáky, že jim vyčuhují ze zavřené tlamy. Taková se během evoluce objevila nezávisle na sobě mnohokrát: Kromě různých skupin šavlozubých šelem existovali i šavlozubí plazi, kopytníci a vačnatci, existují šavlozubí jeleni. Za několik milionů let by šavlozubcem mohl stát levhart obláčkový, který má ze všech žijících velkých koček nejdelší špičáky v poměru k velikosti těla. Pokud ovšem "zásluhou" člověka dřív nevyhyne.
První setkání
Šavlozubé kočky, s nimiž se potkávali naši předkové, patřily do podčeledi machairodontů (Machairodontinae). Dnes již zcela vyhynulá skupina kočkovitých šelem žila před 23 miliony až 10 tisíci lety v Evropě, Asii, Africe i Severní a Jižní Americe. Místem prvního setkání byla Afrika, kde se hominidi vyvíjeli bok po boku s šavlozubými šelmami. Před asi 7 miliony let tu žil Sahelanthropus, který má velmi blízko k poslednímu společnému předkovi lidí a šimpanzů. Dost možná je i vůbec nejstarším příslušníkem vývojové linie vedoucí k člověku.
Šavlozubá trojice
Sahelanthropus žil v lesnaté krajině kolem Čadského jezera. Paleontologické vykopávky prokázaly, že byl součástí pestrého živočišného společenství, v němž nechyběly ani šavlozubé kočky. A to hned tři: Machairodus kabir, který byl větší než největší žijící kočkovitá šelma tygr ussurijský, jako lev velký Lokutunjailurus a Megantereon, který dorůstal velikosti levharta. Je víc než pravděpodobné, že se jen něco přes metr vysoký Sahelanthropus stával jejich kořistí.
Strašná kočka
O lovu homininů Sahelanthropus šavlozubými šelmami neexistují žádné fosilní důkazy. Pokud se ale posuneme v čase kupředu, je situace už jiná. Před 1 až 5 miliony let žila ve východní Africe šavlozubá šelma Dinofelis. Latinské jméno znamená "strašná kočka". Australopitékům, kteří spolu s ní obývali travnaté pláně, strašná bezpochyby připadala. O tom, že je Dinofelis lovila, není moc pochybností. Na lebkách některých z nich se našly otvory, do nichž přesně zapadají její dlouhé špičáky. Vznikly nejspíš tehdy, kdy se kočka snažila uloveného australopitéka někam odtáhnout za hlavu.
Obrana před šavlozubci?
Šavlozubé šelmy vymíraly různým tempem. Předpokládalo se, že z Evropy zmizely už velice dávno – asi před 300 tisíci lety. To by stačilo k tomu, aby se s nimi setkali archaičtí lidé druhu Homo heidelbergensis, z nichž se vyvinuli neandrtálci. Tito lidé však vůči šavlozubým šelmám nebyli tak bezbranní jako jejich afričtí předci. V Německu byly před třemi lety objeveny kosti a zuby šavlozubce jménem Homotherium – asi 200 kg těžké kočky, jejíž horní špičáky dosahovaly deseticentimetrové délky. Ve stejné vrstvě spočívaly i zbytky ostrých dřevěných kopí, které měřily 2,3 metru. V kontextu nálezu se zdá, že lidem nemusely sloužit jen k lovu koní a jelenů, ale také obraně před šavlozubými šelmami.
Senzační nález
Asi před 40 tisíci lety dorazili do Evropy anatomicky moderní lidé Homo sapiens. Dlouho to vypadalo, že oni byli setkání s šavlozubci ušetřeni, protože přišli až dlouho po jejich vyhynutí. Existuje však čelist ze Severního moře, která dokazuje, že Homotherium žilo v Evropě ještě před 28 tisíci lety. Její stáří v roce 202 určilo radiokarbonové datování, ale mnozí vědci důkazu příliš nedůvěřovali. Na konci loňského roku však čelist podrobili zkoumání také genetikové, kteří výsledek potvrdili. Zdá se tedy, že když moderní lidé přišli do Evropy, šavlozubé kočky už na ně čekaly.
Konec noční můry
Zapomenout na noční můru s dlouhými šavlovitými tesáky lidé nemohli ani poté, co přešli Beringovu úžinu a začali kolonizovat americký kontinent. Pravděpodobně k tomu došlo před více než 15 tisíci lety. V té době byla Amerika zemí megafauny: Obřích chobotnatců a lenochodů, které lovily šavlozubé šelmy rodu Smilodon. Smilodoni byli vůbec posledními šavlozubci, jaké lidé potkávali tváří v tvář: Před asi 10 tisíci lety na konci doby ledové vyhynuli spolu s ostatními druhy megafauny. Lidé se tak šavlozubé noční můry definitivně zbavili. Zdá se vám, že to je škoda? Stejný názor sdílejí i někteří vědci, když spekulují o genetické vzkříšení šavlozubých šelem…
Šavlozubci v galerii:
Moderní "šavlozubý tygr"
Levhart obláčkový (Neofelis nebulosa) z asijských tropických pralesů je šelma, která – pokud dokáže přežít dostatečně dlouho – má šanci stát se dalším šavlozubcem. Kromě délky jeho špičáků v poměru k tělu tomu nasvědčuje i jejich tvar. Špičáky šavlozubých koček jsou na průřezu zploštělé, zatímco u ne-šavlozubců je průřez oválný. A levhart obláčkový už je začíná mít docela zploštělé. Pokud se z něj ale za pár milionů let šavlozubec skutečně stane, nebude to zase taková noční můra, jako kdyby ožil téměř půltunový Machairodus kabir či Smilodon populator: Levhart obláčkový je nejmenší z velkých koček a váží nanejvýš 23 kilogramů.
