Severovýchodní oblasti Austrálie jsou proslulé opakovanými požáry buše – nikde jinde na světě nehoří tak často jako právě tady. Zdejší vegetace se jim přizpůsobila, mnohé druhy rostlin by bez "křtu" ohněm nevyklíčily. Oheň jim také připraví prostor k růstu, prosvětlí buš a zásobí půdu minerálními látkami. Většina požárů tu vzniká samovznícením, lidé na nich mají jen malý podíl. Nedávno se však ukázalo, že existuje ještě jeden viník.
Legendy o opeřených žhářích
Původní domorodí obyvatelé, kteří v oblasti žijí v těsném vztahu s přírodou více než 40 tisíc let, vzniku i významu požárů rozumí. Vztahují se k nim proto i mnohé z jejich legend a tradičních rituálů. V nich se jako strůjci a šiřitelé požárů objevují i draví ptáci. Ti podle domorodců záměrně přenášejí oheň na místa, kde dosud nehoří. Etnografové studující život a zvyky Austrálců to ovšem považovali za pověru.
Etno-ornitolog
Teprve nedávno se jeden z etnografů, který je zároveň nadšeným ornitologem, rozhodl zjistit, co je na domorodých legendách pravdy. Několik let sbíral v komunitách původních obyvatel pověsti a informace o tomto nezvyklém chování dravců a nakonec přistoupil k praktickému pokusu. Ve spolupráci s domorodci zakládal v loňském roce v buši kontrolované požáry a sledoval, co se stane. Byl tak jedním z prvních vědců, který zkombinoval etnografická a ornitologická studia. A vůbec prvním, který pozorování domorodců na konci loňského roku vědecky potvrdil.
Opečená kořist
Ukázalo se, že nejméně tři druhy australských dravců požáry aktivně a záměrně šíří. Na prvním místě je luňák hnědý, který žije i u nás. Žhářem je také zdejší raroh proměnlivý a luňák hvízdavý. Tito dravci využívají toho, že oheň vyhání z úkrytů drobné živočichy - savce, plazy a hmyz. Za snadnou kořistí se k ohni slétají v celých hejnech a loví v těsné blízkosti plamenů. Mnozí pak ještě po požáru sbírají živočichy, kteří nestačili utéct a zůstali na spáleništi.
Ukradený oheň
Když oheň dohořívá a úlovky slábnou, někteří z přítomných dravců uchopí do pařátů nebo do zobáku ještě hořící větev a přenesou ji až o kilometr dál. Často na takové místo, kam se požár nemůže samovolně rozšířit - například za širokou silnici nebo potok. Tam větev upustí do suché vegetace. Pokud se jim nepovede zapálit buš na první pokus, svůj let klidně několikrát zopakují. Domorodci, kteří se účastnili studie, dokonce tvrdili, že dravci někdy ukradnou hořící větev z ohně, na kterém zrovna vaří, a odnesou ji do buše.
Ohňonoši
Luňák hnědý (Milvus migrans)
Je to jeden z nejrozšířenějších dravců na světě, žije v téměř celé Eurasii, Africe i Austrálii. U nás je zařazen mezi kriticky ohrožené druhy, pravidelně hnízdí jen v jižních Čechách a na jižní Moravě. V potravě není vybíravý, nepohrdne ani mršinami.
Raroh proměnlivý (Falco berigora)
Je původním druhem Austrálie a Nové Guineje. Vyznačuje se obrovskou proměnlivostí ve zbarvení od čokoládově hnědé až po světle plavou. Má nápadně dlouhé nohy se slabými pařáty. Drobné obratlovce a hmyz loví v letu, někdy je pronásleduje i na zemi.
Luňák hvízdavý (Haliastur sphenurus)
Kromě Austrálie žije i na přilehlých ostrovech a Nové Guineji. Je to univerzální lovec, živí se drobnými savci, ptáky, plazy či obojživelníky, loví ryby, korýše i větší druhy hmyzu a nepohrdne ani mršinami. Je o něm známo, že okrádá vodní ptáky, jako jsou ibisové a volavky, nebo jiné dravce o kořist.
