Žádný člověk vybavený sebelepším potápěčským vybavením není schopen potopit se a pracovat v hloubkách větších než 50 m, pouze trénovaní sportovní potápěči se dostanou až do 100. Jejich pobyt v takových hloubkách je ale limitován časem - na celou tu dobu včetně pomalého výstupu (kvůli dekompresi) jim musí vystačit náplň kyslíkových bomb.
Speciální ponorka, jejíž osazenstvo nemusí se žádnou dekompresí počítat, proto posunula hranice ponoru o více než 200 m. Vědci tu sedí pohodlně v normálním tlaku a dálkově ovládají vnější "končetiny", jimiž sbírají vzorky, odfukují usazeniny, vyhánějí drobné živočichy z jejich úkrytů, aby je mohli opět dálkově řízenými přístroji fotografovat a filmovat. Podívejte se, jak se v takové miniponorce pracuje a co vědci z jejích průzorů vidí.
Speciální zařízení pomáhá vědcům sbírat vzorky ryb. Ty by umělou rukou lovili dost obtížně, vědci proto vypustí do místa, kde předpokládají jejich výskyt, chemikálii, která ryby omámí. Uspané rybky vynese vodní vztlak z jejich úkrytů, takže je speciální sací rameno (trošku to připomíná hubici vysavače) nasaje a umístí do nádrže mimo ponorku.
Omámené ryby je možné z jejich úkrytů také vyfouknout.
Kromě ryb vědci lovili i další živočichy žijící na útesu, zaměřili se třeba na útesové kraby.
Mnohdy se ale vědci spokojí s pouhým pozorováním a fotografování ryb a dalších živočichů, kteří obývají toto pásmo věčného soumraku.
