Pro obyvatele nejvyšších oblastí Himálaje a Tibetu je yetti součástí nejen mytologie, ale i životního prostředí. Dovedou ho popsat, ukážou vám jeho doupě, stopy, místo, kde hledal potravu či zbytky jeho kořisti. Bojí se ho a zároveň ho uctívají. V horských klášterech uchovávají části jeho těla jako vzácné relikvie. Jak je tedy možné, že tento tvor není dosud vědecky popsán a zařazen do zoologického systému?
Marné hledání
Od poloviny minulého století se jej vydalo hledat množství výprav. Neuspěli však ani tak zkušení znalci hor, jako byl Edmund Hillary, který jako první zdolal Mt. Everest, nebo Reinhold Messner, první horolezec, který zlezl všech 14 osmitisícovek. Ani světoznámý zoolog George Schaller, který studoval faunu v nejodlehlejších oblastech Tibetu, žádné yettimu podobné zvíře nenašel.
Falešné relikvie
Existenci yettiho tak dokládaly jen občas nalezené stopy připomínající stopy obrovského lidoopa a již zmíněné relikvie v klášterech. Právě na jejich studium se zaměřily první výzkumy. A brzy se ukázalo, že jde o docela známá zvířata. Poprvé už v roce 1954, kdy vědci prozkoumali údajný skalp yettiho uložený v nepálském klášteře Pangboche. Došli k závěru, že srst skalpu neodpovídá ani lidoopovi, ani medvědovi. Spíš patří nějakému hrubosrstému kopytníkovi.
Je yetti koza?
K podobnému výsledku došli o deset let později zoologové, jimž Hillary zaslal k prostudování údajný skalp yettiho uložený v klášteře Khumjung. I tento skalp byl uměle vyroben z kůže kopytníka - seraua himálajského, příbuzného koz a ovcí. Začátkem nového tisíciletí byl vzorek srsti přisuzované yettimu sebrán také v horách v severovýchodní Indii. Jeho analýza prokázala další "kozu", tentokrát gorala tmavého.
Dlouhé pátrání
Nejblíže k yettimu se nakonec ale dostal Reinhold Messner, který po něm koncem minulého století pátral dlouhých 12 let. Navštěvoval horské kláštery, putoval s tibetskými pastevci jaků. Na základě jejich vyprávění i vlastních pozorování došel k závěru, že termín yetti lze ztotožnit se dvěma horskými poddruhy medvěda hnědého, a to medvěda plavého a medvěda tibetského.
Favorit medvěd
Medvědí teorii podpořila i expedice zoologů v 80. letech minulého století. Objevili stopy neznámého tvora, který kráčel po dvou, měl zřetelně oddělený palec a na stromech si stavěl obrovská hnízda. Podle tvrzení domorodců však mělo jít o dva druhy medvědů – malý stromový a velký chodící po zemi. Vědci získali od obou druhů lebky, které srovnali s lebkami dosud známých medvědů. Ukázalo se, že obě patří medvědu ušatému, jehož mladí jedinci se zdržují na stromech, kde jsou v bezpečí před dospělými medvědy.
Medvěd, ale jaký?
Další průlom přinesla možnost genetického rozboru biologických vzorků. Poprvé jej vědci využili v roce 2013, kdy prozkoumali srst neznámých tvorů z indického Ladakhu a Bhútánu. Podle výsledků šlo o 40–120 tisíc let starého předka ledních medvědů. Přítomnost ledních medvědů v Himálaji ale většina odborníků zpochybňovala. Přesto nevyloučila možnost, že by mohlo jít o křížence medvědů hnědých a ledních nebo dosud neznámý vyhynulý druh. Přesnější analýza o dva roky později ale prozradila, že oba vzorky patřily medvědům hnědým.
Dokonce i pes
Poslední a dosud nejpřesnější genetický rozbor uskutečnili vědci v loňském roce. Prozkoumali devět vzorků údajného yettiho z mumifikovaných zvířat uchovávaných v klášterech, chumáč vlasů nalezený pastevci a jednu stehenní kost objevenou v jeskyni. Zjistili, že zub z mumie yettiho je ve skutečnosti psí, zatímco ostatní vzorky pocházejí ze tří různých medvědů. Ze dvou vzácných poddruhů medvěda hnědého: medvěda plavého a tibetského a medvěda ušatého.
Záhada vyřešena? Pátrání nekončí...
Zdálo by se, že tím je záhada yettiho vyřešena – jedná se opravdu o vzácné horské medvědy. Přesto to nemusí znamenat, že yetti neexistuje. Neboť – jak se vědci nechali slyšet – prokázat vědecky neexistenci něčeho prakticky nelze. Yetti tedy bude žít dál...
Je yetti primát?
Na základě pozorování se mezi kandidáty na yettiho ocitlo i několik vysokohorských opic. Jedním z nejžhavějších je velký makak tibetský (Macaca thibetana) s krátkým pahýlovitým ocasem, který dává přednost pohybu po zemi a vystupuje až do výšek 2500 m. Jemu konkuruje velmi vzácný makak munzala (M. munzala), jeden z nejvýše vystupujících primátů: Žije ve výškách až 3500 m. V podezření se ocitly i vysokohorské druhy hulmanů (Semnopithecus ajax a S. hector).
Objevily se dokonce teorie, že by v nepřístupných horských terénech mohli přežívat poslední jedinci vyhynulých hominidů, gigantopitheků. Většina vědců se ale domnívá, že se pohyboval po všech čtyřech a na chůzi po dvou byl příliš těžký. Jeho stopy by tak stopám "yettiho" neodpovídaly.
Skuteční yettiové
Medvěd tibetský
(Ursus arctos pruinosus)
Nejvzácnější a nejméně probádaný poddruh medvěda hnědého, je známý jen z několika kůží a vzorků kostí. Jeho černá srst mívá namodralý odstín, proto se mu také říká medvěd modrý. Obývá nejvyšší partie hor nad hranicí lesa, spatřit ho v přírodě je tak téměř nemožné. Údajně se často pohybuje po zadních končetinách a pozor, místní obyvatelé pro něj mají stejné pojmenování jako pro yettiho!
Medvěd plavý
(Ursus arctos isabellinus)
Na rozdíl od medvěda tibetského není blízce příbuzný jiným hnědým medvědům. Od společných předků se oddělil už před 650 tisíci lety a od té doby se díky zalednění a vysokohorskému terénu vyvíjel v izolaci a vytvořil zcela samostatnou vývojovou linii. Je kriticky ohrožený a považovaný za vzácnějšího než panda velká. Vzhledem k jeho nízké početnosti a nedostupnosti oblastí, v nichž žije v nadmořské výšce až 6000 m, ho v přírodě spatřil jen málokdo. Tohoto "yettiho" ale můžete překvapivě potkat u nás: Jako jediná zoo ve střední a západní Evropě ho totiž chová Zoo Hluboká.
Medvěd ušatý
(Ursus thibetanus)
Jeho nejbližším příbuzným nejsou ostatní asijští medvědi, ale severoamerický medvěd baribal. Žije v mnoha oblastech jihovýchodní Asie a je nejpravděpodobnějším původcem stop "yettiho". Mladí jedinci žijí na stromech a kvůli lepšímu úchopu větví mají částečně protistojný palec. Otisk tlapy tak připomíná otisk lidského chodidla. Při chůzi navíc kladou zadní nohy do stop předních, takže vzniká dojem, že tu kráčel dvounožec.
Serau himálajský
(Capricornis thar)
Středně velký sudokopytník patří do podčeledi koz a ovcí. Žije roztroušeně na strmých zalesněných srázech ve výškách do 3500 m a vytváří několik oddělených populací. Má dvě barevné formy, černou a červenou.
Goral tmavý
(Naemorhedus goral)
Podobně jako serau patří do podčeledi Caprinae, tedy kozy a ovce. Obývá lesy na jižních úbočích Himálaje do výšek necelých 3000 m. Má šedou až šedohnědou srst.
