Netopýří kosti jsou křehké, zuby maličké. Nálezy pravěkých druhů jsou proto vzácné. O to významnější je objev dávného netopýra na Novém Zélandu.

V 16–19 milionů let starých usazeninách bývalého jezera Manuherikia na Jižním ostrově Nového Zélandu byly na začátku nového tisíciletí objeveny pozůstatky pravěkého savce. Pro jeho bližší určení však nestačily. Paleontologové proto dalších 15 let strávili proséváním písku a pod mikroskopem oddělovali získané drobné zoubky a úlomky kostí. Když je konečně roztřídili, určili nový druh netopýra!

Rozdělený svět

Nový Zéland byl před 50 miliony lety součástí jižního prakontinentu Gondwana s tropickým podnebím. Po rozpadu Gondwany se dnešní Antarktida pokryla ledem a vytvořila bariéru mezi Jižní Amerikou a Austrálií s Novým Zélandem. Vývojové linie původní tropické zvířeny Gondwany se tak od sebe začaly na obou kontinentech vzdalovat. Přesto lze jejich dávné spojení vystopovat i dnes. Jednou takovou stopou je i nově popsaný netopýr.

Novozélandský endemit

Dostal jméno Vulcanops jennyworthyae a patří mezi tzv. hrabavé netopýry (Mystacinidae). Ti dnes žijí pouze na Novém Zélandu, ale zástupci této čeledi obývali kdysi i Austrálii. Obří je samozřejmě jen ve srovnání se svým současným žijícím příbuzným mystacinou novozélandskou: S hmotností až 40 g byl přibližně třikrát větší a je dosud největším popsaným druhem hrabavých netopýrů.

Upíři skutečného světa: Pijáci krve žijí všude kolem nás

Všežravci

Hrabaví netopýři létají pomalu, ale dovedou obratně manévrovat. Současně však také běhají po větvích nebo po zemi, kde hledají ve spadaném listí potravu. Ta je na rozdíl od většiny netopýrů velmi rozmanitá: Mystaciny se živí drobnými členovci, hlavně hmyzem či pavouky, ale i potravou rostlinnou – květy, plody, nektarem nebo pylem. Zuby vulcanopse však naznačují, že měl v potravě více rostlinné složky. A díky své velikosti nejspíš lovil i drobné obratlovce.

Příbuzní za oceánem

Vzhledem k tomu, že Nový Zéland byl součástí Gondwany, je logické, že nejbližší příbuzné hrabavých netopýrů najdeme v Jižní Americe. Zdejší čeleď listonosovitých (Phyllostomidae) zahrnuje téměř 200 druhů. I přes miliony let samostatného vývoje se hrabavým netopýrům v mnohém podobají: Glosofágy a listonosi se živí rostlinnou potravou, žijí tu netopýři rybožraví a žabožraví. Zvláštní specializaci mají upíři, kteří se živí krví obratlovců a ke své oběti často přicházejí pěšky.

Návštěva u hobitů: Kde leží skutečná Středozemě

Smrtící ochlazení

Díky nálezu vulcanopse si vědci mohou lépe představit, jak se vyvíjeli netopýři v Australasijské oblasti. Před 23–20 miliony lety došlo ke klimatickým změnám, které přinesly na Nový Zéland chladnější a sušší podnebí. Většina tehdejších netopýrů, ale i další zvířena včetně nelétavých druhů savců byla přizpůsobena tropickým podmínkám a začala vymírat. A to tak důkladně, že dnes na Novém Zélandu nežijí s výjimkou dvou (tří?) druhů netopýrů žádní původní savci.

Jediní savci Nového Zélandu

Mystacina větší

(Mystacina robusta)

Obyvatel nejjižnějších ostrovů Nového Zélandu. Od roku 1965 nebyla spatřena a v roce 1988 byla zařazena mezi vyhynulé druhy. Po vyhubení nepůvodních krys, které zapříčinily její vymizení, se však objevily zprávy, že byl zaslechnut její hlas. Dnes je proto přeřazena do kategorie kriticky ohrožených druhů a intenzivně se po ní pátrá.

Mystacina novozélandská

(Mystacina tuberculata)

Jediný spolehlivě žijící zástupce hrabavých netopýrů. Obývá husté lesy, kde pomalu létá těsně nad zemí nebo prohledává spadané listí. Sežere prakticky cokoliv – od hmyzu až po plody rostlin.

Netopýr hrbolatý

(Chalinolobus tuberculatus)

Je to jediný původní zástupce pravých netopýrů (Vespertilionidae) na Novém Zélandu, dalších 14 druhů tohoto rodu žije v Austrálii a na okolních ostrovech. Svou kořist – létající hmyz – pronásleduje a loví za letu. Dosahuje přitom rychlosti až 60 km/hod.