V roce 2003 se sešli zástupci organizací zabývajících se ochranou želv. Založili Koalici na ochranu želv a sestavili seznam 25 nejohroženějších želv světa. Následně si vytkli za cíl průběžně tento seznam aktualizovat. Ten poslední, v pořadí čtvrtý, vyšel letos v únoru. Jenže už to není 25 nejohroženějších, v jeho názvu se objevilo číslo 25+. To proto, že počet kriticky ohrožených želv se od roku 2003 zvýšil natolik, že bylo nutné seznam rozšířit. Ten letošní už obsahuje rovných 50 druhů.
Červený seznam nejohroženějších
Na světě dnes žije 356 druhů želv včetně sedmi mořských. Z tohoto počtu jich je téměř 42 % zařazeno na Červeném seznamu IUCN do kategorie zranitelný, ohrožený vyhynutím nebo dokonce kriticky ohrožený. Kriticky ohrožené jsou i dva druhý mořských želv, kareta pravá (Eretmochelys imbricata) a kareta menší (Lepidochelys kempii), ohrožená je kareta obrovská (Chelonia mydas). Ochraně mořských želv se však věnují specializované ochranářské organizace, Koalice na ochranu želv se proto zaměřila na druhy suchozemské a sladkovodní, které až na výjimky dosud stály spíš na okraji zájmu ochranářů.
Nebezpečná Asie
Zveřejněná zpráva není pouhým výčtem ohrožených želv, u každého druhu uvádí i stav jejich současné populace, příčiny ohrožení a možnosti jejich ochrany. Mimo to upozorňuje na místa, kde dochází k jejich největšímu úbytku. V tomto směru se na smutném prvním místě ocitá jihovýchodní Asie. Ta je na počet druhů želv mimořádně bohatá, ale také jich tu je nejvíc kriticky ohrožených – na seznamu se jich z této oblasti ocitlo 29 – to je více než polovina. Alarmující je i skutečnost, že z té padesátky patří 15 druhů pouhým dvěma rodům, deseti druhům rodu Cuora a pěti druhům rodu Batagur. A oba tyto rody jsou doma právě v jihovýchodní Asii.
Obchod se zvířaty
Částečně je to dané historicky – v mnoha asijských zemích jsou želvy tradičně loveny pro maso či medicínské účely. V posledních letech ale raketově stoupá i poptávka po želvách prodávaných do obchodů se zvířaty. A čím je želva vzácnější, tím víc peněz za ni pytláci a pašeráci se zvířaty dostanou. To je v chudých zemích tak silná motivace, že nepomáhají ani vysoké tresty. Jihovýchodní Asie se tak postupně stala centrem obchodu se želvami z celého světa – tedy i se vzácnými želvami africkými, americkými či australskými.
Naděje ze zajetí
Naštěstí není všechno tak beznadějné. I když želvy často vyžadují velmi specifické podmínky k množení, mnohé už se daří v zajetí rozmnožovat. A už jsou i první pozitivní výsledky. Doslova v hodině dvanácté se odchovy v zajetí a následnou reintrodukcí podařilo odvrátit vyhynutí australské vodní želvy krátkokrčky hnědavé (Pseudemydura umbrina), jejíž stavy se od 90. let minulého století podařilo z pouhých 30 jedinců zvýšit na 300. Podobně nadějné se jeví i záchranné chovy velkých říčních želv rodu Batagur nebo tereky madagaskarské (Erymnochelys madagascariensis).
Poslední tři
Bohužel, jen malou naději na přežití má naopak jedna z největších sladkovodních želv světa, více než metrová kožnatka Swinhoeova (Rafetus swinhoei) původem z Číny a Vietnamu. V současné době přežívají poslední tři exempláře tohoto druhu v zajetí (v přírodě je už dlouho nikdo neviděl) – dvě samice a jeden samec. Samice sice každoročně kladou vejce, jenže ta jsou neoplozená, protože samec není schopen páření. Poslední nadějí tak zbývá umělé oplodnění, které se ale zatím nedaří.
Loupeže z odchovů
Podobně špatná je i situace madagaskarské želvy ankgonoky (Astrochelys yniphora), která se v seznamu ocitla na druhém místě. Na ostrově obývá území o rozloze sotva 60 km2. Víc než ztráta životního prostředí je ale dnes ohrožuje jejich krásný krunýř. Přestože v přírodě zbývá odhadem méně než 100 jedinců, neustále se objevují na černém trhu se zvířaty. Nepomáhá opatření ochranářů, kteří želvám v přírodě krunýř esteticky znehodnotili. A selhávají i reintrodukční programy – i když se želvy podaří rozmnožit, před pytláky bezpečné nejsou, ti je kradou dokonce i přímo z odchovných zařízení.
Želvy vodní i suchozemské
Nejstarší známá želva Odontochelys semitestacea byla vodní a žila na Zemi před 220 miliony lety. Na rozdíl od těch současných měla jen spodní část krunýře zvanou plastron. Tvořila ho rozšířená žebra krytá kůží, na níž chyběly rohovité šupiny většiny současných želv. Zato však měla v horní i dolní čelisti zuby, které dnešním želvám chybí – přišly o ně před asi 200–150 miliony lety. Jen o pár milionů let později se objevily i suchozemské druhy, které už měly krunýř plně vyvinutý.
Jak se dělí
Od těch dob se až do dnešních dnů želvy moc nezměnily. Jen místo zubů jim slouží ostré rohovité hrany čelistí, které jsou u masožravých želv hladké a u býložravých pilovité. A i dnes je můžeme rozdělit na želvy vodní a suchozemské, mezi ty vodní patří i skupina mořských želv. Zoologové však dělí želvy jinak – na ty, které dovedou zatáhnout krk i s hlavou do krunýře, tzv. skrytohrdlé (Cryptodira), a na želvy skrytohlavé (Pleurodira), které krk nemohou zatáhnout, ale pokládají ho i s hlavou pod krunýř do strany.
Želvy skrytohrdlé
Do tohoto nadřádu želv patří většina současných druhů. Včetně mořských želv, které v něm tvoří samostatnou nadčeleď Chelonioidea. Druhou nadčeledí je neobvyklá skupina vodních druhů, které mají krunýř krytý měkkou kůží a jsou proto známé jako kožnatky (Trionychoidea). K nim patří i ona nejohroženější želva světa kožnatka Swinhoeova. Nejpočetnější je nadčeleď Testudinoidea zahrnující jak vodní, tak suchozemské želvy. V této skupině najdeme i evropské druhy, jako je často chovaná želva zelenavá (Testudo hermanni) nebo želva bahenní (Emys orbicularis). A také největší suchozemské želvy vůbec – galapážské želvy sloní (Chelonoidis nigra) nebo želvy obrovské (Aldabrachelys gigantea) ze Seychelských ostrovů (titul úplně největší želvy světa náleží mořské želvě kožatce velké, která může měřit až 2 m a vážit 600 kg).
Želvy skrytohlavé
Přestože se tyto želvy od skrytohrdlých zdánlivě liší jen rozdílným zatahováním krku, ve skutečnosti tvoří odlišnou vývojovou linii. Většina jich žije ve sladkých vodách na jižní polokouli, převážně v Austrálii, v Jižní Americe a Africe. Mnohé z nich vypadají značně bizarně – takovým nejznámějším zástupcem je jihoamerická matamata třásnitá (Chelus fimbriatus). Často se vyznačují mimořádně dlouhým krkem (možná proto ho nemohou zatáhnout), díky kterému má většina z nich české jméno dlouhokrčka, přestože se často jedná o odlišné rody.
Co je krunýř?
Skládá se ze dvou částí – horní klenuté, která se odborně jmenuje karapax, a spodní ploché známé jako plastron. Jeho základem jsou přeměněné kosti – především páteř a silně zploštělá žebra. Povrchové štítky jsou tvořené keratinem, stejnou bílkovinou, z jaké jsou lidské nehty nebo rohy skotu. Jen několik druhů želv nemá kostěný základ krunýře krytý keratinovými štítky, ale tuhou vrstvou kůže. Kromě již zmíněných kožnatek je jejich typickým zástupcem mořská želva kožatka velká (Dermochelys coriacea) nebo karetka novoguinejská (Carettochelys insculpta).
